Nestihli jste některou z našich akcí? Nebo Vás prostě jenom zajímají nejdůležitější informace, které zazněly? V jednoduchosti je krása. Rozhodli jsme se proto, že všechny reporty, videa, fotografie a tiskové zprávy dáme přehledně na jedno místo. Ať už hledáte cokoliv, určitě jste tu správně. Teď už Vám nic důležitého neuteče.

PODÍVEJTE SE NA PROBĚHLÉ AKCE

17. 9. 2018

Více o události

Dne 11. září 2018 pořádal Institut pro politiku a společnost v Pražském Bio Oku veřejnou debatu na téma 10 let od finanční krize. Program byl rozdělen na dva panely. První část diskuze byla zaměřena na minulost, tedy na příčiny finanční krize v roce 2008. Hosty zde byli: Oldřich Dědek, člen bankovní rady České národní banky, Edvard Outrata, člen správní rady Institutu pro politiku a společnost, Josef Kotrba, předseda české pobočky Deloitte, a Jiří Schwarz, ředitel Centra ekonomických a tržních analýz. Panel moderoval Jan Macháček, předseda správní rady Institutu pro politiku a společnost. V druhé části pak byla diskutována budoucnost – výhledy na možný vznik další podobné krize. Řečníky panelu byli: Zdeněk Čech, ekonomický poradce v Zastoupení Evropské komise v ČR, Maria Staszkiewicz, ředitelka České fintechové asociace, Michal Skořepa, ekonom České spořitelny, a Lukáš Kovanda, hlavní ekonom společnosti Cyrrus. Moderátorem druhého panelu byl Jan Klesla, komentátor Lidových novin.

Jako první se ujal slova Jiří Schwarz. Ten poukázal na dva názorové proudy příčin krize – přílišná deregulace a přílišná regulace. Další argumenty poukazují na pád Lehman Brothers, bytovou bublinu či vznik antisystémových institucí, které poskytovaly půjčky i těm, kteří je nemohli splácet. Dále Schwarz poukázal na fakt, že se česká vláda začala zabývat krizí až na podzim roku 2008, kdy byl vytvořen národní protikrizový plán (mnohé se však nerealizovalo). NERV tehdy odmítl projekt s tím, že krizi je potřeba přetrpět a přijaty byly místo toho proaktivní opatření. Jako další vystoupil Oldřich Dědek, který ve svém příspěvku poukázal na rozdíl mezi příčinami krize a „rozbuškou“, kterou byl v tomto případě pád Lehman Brothers. Příčiny uvedl tři – politika laxního poskytování hypoték, nástup ekonomického inženýrství a rizikový model investičního financování (poskytování krátkodobých půjček).

Josef Kotrba poté konstatoval, že krize jsou součástí kapitalismu. V případě krize v roce 2008 navíc prodejcům nešlo o kvalitu příjemců hypoték, neboť byli placeni za počet a bankám byla situace také poměrně jedno. Jak Kotrba dále komentoval, reakce vlády v USA byla podle něj efektivnější než v Evropě, kde byla spíše byrokratická. Jako poslední promluvil pan Edvard Outrata, který uvedl, že vidí srovnání s dalšími globálními krizemi. Překvapivé podle jeho názoru bylo, že ačkoliv bylo zpětně jasné, že vše není v pořádku, reakce na začátku krize byly slabé nebo dokonce vůbec žádné. Pan Outrata uvedl, že krize vznikají zhruba po dvou generacích, když lidé zapomenou tu předchozí. Z předchozí krize už však podle něj žádné problémy nebudou.

V diskusi Oldřich Dědek upozornil na důležitost role vlád a spolu s pány Kotrbou a Schwarzem poukázali na fakt, že nelze určit jednoho viníka. Šlo spíše o systematické selhání institucí a nedodržování pravidel. Z toho plyne nedůvěra lidí, která je podle pana Outraty hlavním nebezpečím.

V druhém panelu vystoupil jako první Michal Skořepa, který se ve svém příspěvku rozhodl nabourat některé mýty ohledně krize. Podle jeho názoru nemohli za příchod krize pouze „hamižní“ bankéři. V té době existovala idea rozdrobeného vlastnictví bank, které však nebylo tak realitou, a vyskytovali se i větší akcionáři, kteří již měli určitý vliv. Jak se ukázalo, čím více byla daná banka ovlivňována svými vlastníky, tím větší měla pak během krize problémy. Pan Skořepa dodal, že USA od roku 2008 do dnešního dne vydělala, jelikož stát nakupoval akcie za „správné ceny“. Maria Staszkiewicz se poté zaměřila na pozitivní stránku krize. Použila přirovnání krize k uragánu a trh k lesu a poukázala na to, že les stále stojí. Navíc byly odstraněny zničené stromy a bylo tak umožněno uvolnění prostoru pro stromy nové či křížení druhů (tradiční a další banky). Díky liberalizaci podle ní došlo také k zpružnění systému.

Zdeněk Čech, který v roce 2008 působil na ministerstvu financí, míní, že šlo o nejhorší krizi našich životů a stále z ní neseme následky. Evropě navíc trvalo zotavení déle než Americe, avšak v dnešní době se nacházíme již v 6. roce pozitivního růstu a to je oproti roku 2012 velký pokrok. Na závěr dodal, že pro budoucí pokrok je důležitá zodpovědná fiskální ekonomika a růst ekonomiky. Lukáš Kovanda pak reagoval na zmíněnou nedůvěru lidí, bez které by nedošlo k radikalizaci politiky. Dále zmínil krizi globalizace, s jejímž postupem profituje menší a menší skupina lidí. V dnešní době již nedochází k tak citlivému bohatnutí a některé skupiny naopak chudnou (viz. modré límečky v USA). Radikalizace politiků je tak podle něj částečně protest proti globalizaci, díky které dochází k nerovnoměrnému bohatnutí vrstev.

V diskusní části byla zmíněna například behaviorální ekonomie, kterou se zabývá Michal Skořepa a která propojuje psychologii a ekonomii. V rámci tohoto směru zmínil tzv. overconfidence effect, který popisuje přílišné sebevědomí vrcholných manažerů. Ti si myslí, že jsou lepší než ostatní a krizi na rozdíl od jiných zvládnou. Maria Staszkiewicz poté dodala, že nové technologie nevidí jako riziko. Zaměřují se spíše na specifické služby na digitální platformě a neměly by tedy způsobit další krizi. Problém však spatřuje v zastaralých předpisech omezujících rozvoj technologií. Jako poslední promluvil Lukáš Kovanda, podle kterého je globalizace na ústupu, ovšem radikalizace i deglobalizace selžou.