Klimatická změna a její dopad na životní prostředí je v současnosti jedním z často diskutovaných témat. Méně už je zmiňován její vliv na zvyšující se sucho. Dne 17. října 2018 pořádal Institut pro politiku a společnost veřejnou debatu s názvem: Nedostatek vody anebo bude z Česka nová Dubaj?

Mezi řečníky vystoupili ministr životního prostředí ČR Richard Brabec, ředitel Českého egyptologického ústavu Miroslav Bárta, vědecký tajemník Českého hydrometeorologického ústavu Jan Pretel a Robert Stojanov působící jako odborný asistent Ústavu informatiky na Mendelově univerzitě v Brně. Debatu moderovala Lucia Zachariášová ze Strany Zelených.

„Sucho bylo, jest a bude,“ zmínil v úvodu Jan Pretel s tím, že se situace vyostřila zejména tento rok. Letošek byl jedním z nejsušších roků v historii. Sucho nicméně není pouze důsledkem klimatické změny, ale také nešetrného hospodaření s vodou ze strany domácností a zemědělců a rovněž i (ne)schopností krajiny zadržovat vodu. Téměř polovina vodních toků je zasažena suchem a zásoby spodních vod se ztenčují. Menší obce již dnes trpí nedostatkem pitné vody a vodní nádrže vypouští mnohem více vody, než do nich přitéká.

Z pohledu Miroslava Bárty je situace kritická hlavně díky neobnovitelnosti vody (jako strategické suroviny v širším regionu). To má za následek migraci obyvatel z převážně zemědělských oblastí do měst, která na situaci nejsou kapacitně připravena. To může vyvolat řadu sociálních a ekonomických problémů. S tvrzením souhlasí i Robert Stojanov poukazující na možnou korelaci mezi nárůstem sucha a extremismu spojenou právě s migrací obyvatel z oblastí s nedostatkem zásob vody do měst. Richard Brabec v otázce sucha hovořil zejména o mitigaci a adaptaci člověka vůči klimatickým změnám. Dále dodal, že sucho bylo v minulosti často opomíjeným jevem a občané mají v této věci tendenci spoléhat se na stát.

Jelikož zásahům přírody nelze poručit, lidé by se dle názoru Richarda Brabce měli naučit lépe hospodařit s vodou. Lze tak vzpomenout „pouštní“ stát Izrael, kterým by se Česko mohlo nechat inspirovat. Za hlavní příčinu sucha vidí již zmiňovanou (ne)schopnost české krajiny zadržovat vodu. V době vysoké srážkovitosti je tedy nutná umělá infiltrace, která bude sloužit jako rezervoár vody v obdobích sucha. Ministr dále mluvil o možnosti případné regulace odběru vody v kritických měsících a o renaturalizaci vodních toků. Ta je však časově náročná a podléhá změně legislativy.

Řečníci rovněž zmínili již funkční dotační programy v rámci MŽP – Velká a Malá dešťovka. Programy mají občany motivovat k efektivnímu využití dešťové vody jejím zadržováním v zahradních nádržích. Jan Pretel poukázal na řadu finančně nenáročných projektů typu zelených střech a také na zájem starostů o účelovost projektů.

Během debaty bylo dosaženu konsenzu pro řešení sucha v ČR pomocí mitigace a adaptačních projektů. Z publika proti tomu zazněla řada názorů, že česká vláda by se měla zabývat nejenom řešením důsledků klimatických změn, ale i jejími příčinami. Ačkoliv řečníci s tímto pohledem víceméně souhlasili, poukázali na skutečnost, že klimatická změna je nevyhnutelná, a tak se cíle jednotlivých politik v krátkodobém horizontu zaměřují především na zmírnění jejího dopadu.