Nestihli jste některou z našich akcí? Nebo Vás prostě jenom zajímají nejdůležitější informace, které zazněly? V jednoduchosti je krása. Rozhodli jsme se proto, že všechny reporty, videa, fotografie a tiskové zprávy dáme přehledně na jedno místo. Ať už hledáte cokoliv, určitě jste tu správně. Teď už Vám nic důležitého neuteče.

PODÍVEJTE SE NA DALŠÍ ANALÝZY

9. 2. 2021

Distanční vzdělávání je fenomén, o kterém se již několik let často hovoří při různých příležitostech, zejména na úrovni terciárního a celoživotního vzdělávání. Ale teprve s příchodem pandemie se tato forma vzdělávání rozšířila plošně. Tím se dostáváme k důležitému faktu, že distanční vzdělávání nemělo v České republice tradici, což byl také jeden z hlavních důvodů, proč jeho nasazení s příchodem Covid-19 bylo tak složité a pomalé.

První vzdělávací instituce, které začaly směřovat svou pozornost distanční formě vzdělávání, byly počátkem devadesátých let vysoké školy v Brně, Plzni a Olomouci. Jejich snažení bylo podpořeno v roce 1991, kdy byla při MŠMT založena Národní rada pro dálkové vzdělávání a o rok později byla vydána první informativně metodická příručka o distančním vzdělávání – Distanční vzdělávání v České republice, kol. autorů: Z. Palán, O. Pavlík, Z. Munzar, Z. Charouzek. Postupem let si distanční vzdělávání našlo své místo na většině vysokých škol v České republice a na některých vysokých školách byla přenesena poměrně významná část studijního obsahu do formátu distančního vzdělávání. Velmi populární se po vzoru špičkových světových univerzit stala metoda e-learningu a MOOC (massive online open course).

Univerzity po celém světě se tímto způsobem mimo jiné snaží udržet krok s rychlými změnami ve všech odvětvích společnosti, například v průmyslu a ve zdravotnictví. Přínosem těchto vzdělávacích metod je, že se dají využít i v rámci celoživotního vzdělávání či vzdělávání handicapovaných nebo dlouhodobě nemocných. Můžeme tedy konstatovat, že před příchodem pandemie měla většina českých vysokých škol ve svém portfoliu tyto vzdělávací metody a mohly tak lépe zareagovat na přerušení prezenčního vzdělávání s příchodem pandemie Covid-19 na jaře minulého roku. Pandemie však nezasáhla pouze vysoké školství, ale velmi citelně ovlivnila podobu vzdělávání na základních a středních školách, které dosud neměly s jinými než prezenčními formami vzdělávání žádné zkušenosti.

Policy Paper – Tomáš Hamberger, únor 2021

Celý text naleznete v PDF pod odkazem níže.

PDF ke stažení