Problematika rychle rostoucí digitální ekonomiky, která umožňuje jiný model podnikání s velkým geografickým dosahem bez nutnosti mít v daném státě fyzickou přítomnost, nenechává zástupce jednotlivých států již delší dobu klidnými. Samozřejmě, že se obecně podporuje rozvoj v digitální oblasti (zmínit lze například snaha Evropské unie vytvořit jednotný digitální trh v Evropě[1]).

Avšak tento trend s sebou nese potřebu nově nastavit pravidla pro fungování ekonomiky a zdanění. Pravidla stanovena zákony a jinými právními předpisy vznikala a byla poplatná době, kdy byla převažujícím trendem nutnost, resp. potřebnost kamenné prodejny a přímý kontakt se zákazníkem. K tomu se samozřejmě pojily i nemalé náklady na takové podnikání. V digitální ekonomice však toto odpadá a ekonomika začíná fungovat jiným způsobem. Již není důležité, kde má jaký stát hranice, odkud je prodejce nebo spotřebitel. Stírají se vzdálenosti mezi prodávajícím a kupujícím. Z povahy věci nemohou pravidla, která byla poplatná tradiční ekonomice, vyhovovat ekonomice v době digitální. Změna s sebou nese i výzvy v oblasti daňové. Nejeden stát považuje za nespravedlivé, že ke zdanění podnikání nedochází na území, kde dochází k reálné spotřebě, tedy v místě, kde se nachází spotřebitel.

Problematika zdanění digitální ekonomiky se již řadu let diskutuje na úrovni Evropské unie. Poté, co v březnu 2019 selhala jednání nad jednotnou unijní úpravou, začaly některé ze států Evropské unie přicházet s vlastními návrhy, které jsou inspirovány neschválenou unijní směrnicí. Nejinak je tomu v České republice.

Velkou nevýhodou parciálních národních úprav, které se více či méně liší jedna od druhé, je právě jejich národní charakter, který neodpovídá potřebnému řešení momentální situace.

Policy Paper – Marek Ondroušek, listopad 2019

[1] Jednotný digitální trh v Evropě – Consilium. Home – Consilium [online]. Dostupné z: https://www.consilium.europa.eu/cs/policies/digital-single-market/

Celý text naleznete v PDF pod odkazem níže.