Zemědělství patří dlouhodobě mezi tradiční odvětví afrických ekonomik. Zatímco Evropskou unii pohání vpřed z téměř 90 % sektor služeb a průmyslu, africké HDP tvoří z velké části právě agrární produkce. Průměrný podíl zemědělství na HDP je napříč africkými státy zhruba 23 %, v řadě zemí ale tvoří i polovinu celé ekonomiky. Dvě třetiny veškeré pracovní síly kontinentu navíc zaměstnává právě agrární sektor. Většinu z nich tvoří drobní farmáři, kteří pěstují primárně pro vlastní spotřebu. Tzv. rodinné farmaření (family farming) tak vykazuje 90 % veškeré zemědělské aktivity kontinentu.

Drobní farmáři jsou často díky absenci zavlažovacích mechanismů a dalších technologií závislí jen na dešťové vodě a půdu obdělávají tradičním ručním způsobem. Klimatické změny nicméně způsobují, že tolik potřebný déšť dopadá na africkou půdu stále intenzivněji a v kratším čase, což způsobuje rozsáhlé eroze půdy, která už vodu nedokáže pojmout. Zároveň se prodlužují období sucha, narůstají teploty a zvyšuje se počet extrémně horkých dnů. V důsledku toho by do roku 2050 mohly poklesnout výnosy ze zemědělské produkce v Africe až o 25 %[1], což může mít za následek výrazné zdražení základních potravin či jejich nedostupnost. Tím se může zvýšit např. počet dětí trpících podvýživou.

[1] Odhadovaný pokles vybraných plodin: rýže 14 %, pšenice 22 %, kukuřice 5 % (IFPRI 2009).

Policy Brief – Vojtěch Šmolík, únor 2020

Celý text naleznete v PDF pod odkazem níže.