Evropský Green Deal představuje rozsáhlý regulatorní komplex EU v oblasti klimatické politiky, který prostřednictvím závazných cílů snižování emisí zásadně proměňuje podmínky pro průmysl, energetiku i dopravu. Jeho dopad na konkurenceschopnost závisí na tom, zda regulatorní tempo odpovídá technologické a infrastrukturní připravenosti. Náklady dekarbonizace jsou systematicky podhodnocovány a politicky nedostatečně komunikovány, přičemž jejich distribuce mezi členskými státy i sektory není důsledně řešena. Pevné termíny a povinnosti soustřeďují poptávku do krátkých časových oken, čímž uměle zdražují celou transformaci. Klíčovým předpokladem úspěšné transformace je prioritní dekarbonizace výroby elektřiny jako nezbytné základny pro všechny navazující sektory a zavedení aktivní průmyslové politiky, která transformaci řídí místo pouhé regulatorní adaptace.

Hlavní body analýzy:

• Green Deal potřebuje aktivní průmyslovou politiku. Bez koordinované veřejné politiky, která snižuje investiční rizika a připravuje potřebnou infrastrukturu, převažují negativní dopady na konkurenceschopnost nad přínosy transformace.
• Regulatorní design GD prodražuje transformaci. Pevné legislativní termíny soustřeďují poptávku po technologiích, materiálech a kapacitách do úzkých časových oken, čímž vyvolávají poptávkový šok a vyšší celkové náklady transformace.
• Dekarbonizace energetiky musí mít prioritu před všemi navazujícími sektory. Naprostá většina dekarbonizačních cest v průmyslu, dopravě i budovách závisí na přístupu k dostatečnému množství levné a nízkouhlíkové elektřiny.
• ČR má specifickou pozici a potřebuje vlastní strategii. Vysoký podíl průmyslu na HDP, a nadprůměrná energetická intenzita řadí ČR mezi nejzranitelnější ekonomiky EU vůči negativním dopadům Green Dealu.

Policy paper– Ondřej Kovařík

Celý text naleznete v PDF pod odkazem níže.