Předvolební mítinky prezidentských kandidátů v USA mají jedno společné – z pohledu Evropana se podobají vystoupením rockových hvězd, kdy za jekotu mladých dívek, skandování armádních veteránů nebo nepřetržitému mávaní vlajkami starých babiček Vám modla z televizních obrazovek metr od Vás povídá pohádkový příběh o tom, že on je ten jediný, který dokáže porazit strýčka Donalda a přinést všeobecný blahobyt každému Američanovi. Opodál se mezitím můžete postavit do fronty ke stánku, kde Vám děda v kšiltovce prodá mikinu s podobiznou kandidáta za 50 dolarů. Na zhruba hodinovou sešlost si musíte vystát zhruba dvouhodinovou řadu venku v mrazu. Umíte si podobnou situaci představit? Zcela jistě ne. Já však již ano. Tento týden jsem měl tu čest navštívit zapomenutý kout USA a na vlastní kůží zažít “last minute” agitaci všech kandidátů, a také samotný proces tzv. caucuses neboli volebních shromáždění.

První primárky se konají tradičně v Iowě a jsou dle amerických komentátorů podceňovány a zároveň přeceňovány. Proč? Když vyhoříte hned v Iowě, tak máte většinou malou šanci se z toho vzpamatovat a bývá téměř pravidlem, že Vaše kampaň nebude mít dlouhého trvání. Na druhou stranu bílé složení obyvatelstva kukuřičného státu neodpovídá rasovému rozložení celých Spojených států, a proto nemusí znamenat vůbec nic.