Bylo to úplně všude. Doslova všude. Když si člověk zapnul televizi – bylo tam varování před povodněmi. Když si pustil rozhlas – znovu varování před povodněmi. Každý věděl, že se něco blíží a že to zřejmě nebude dobré brát na lehkou váhu. A to se potvrdilo. Spoušť, kterou v roce 2024 napáchala velká voda, si budou pamatovat tisíce lidí nejen na Bruntálsku a Karvinsku.

Jsem z těch, co si varování před povodněmi berou k srdci. Až příliš dobře si pamatuju rok 1997, kdy mě velká voda vyplavila ze stanu. Ten rok mi zůstal v mysli zarytý hodně hluboko a neříkám, že mi způsobil trauma, nicméně kdykoliv se mluví o silných deštích a třetích povodňových stupních, začne mi v hlavě pípat varování. Letos to nebylo jiné. Hned, jak se ve zprávách objevila informace, že nás čeká stoletá voda a rok 97 se bude opakovat, už jsem balila evakuační zavazadlo. Sice bydlím na kopci a na 99 % se mi nemůže nic stát, naléhavost televizních moderátorů mě přiměla k akci.