Aktuálně

DALŠÍ AKCE

Stáž

Přečti si 7 A PŮL DŮVODŮ,
PROČ JÍT K NÁM NA STÁŽ.

VÍCE

Analýzy

Strategie zemí úspěšně bojujících s COVID-19

Každá země, která se potýká se současnou pandemií COVID-19, se s nebezpečnou situací vypořádává jinak. Některým zemím se v této věci daří lépe, jiným naopak hůře. Současná situace vyvolává řadu otázek, zejména pak, co bychom mohli udělat jinak, nebo proč jsme nebyli lépe připraveni. Moderní technologie nám umožňují nahlédnout do různých koutů světa. Následně se můžeme pokusit odpovědět na zmíněné otázky.

Země a území jako Singapur, Tchaj-wan, Korejská republika nebo Hongkong patří mezi úspěšnější v boji proti COVID-19. Na druhé straně jsou státy, které mají velký problém současnou situaci zvládat, a to z různých příčin. Mezi ně patří: Nepřipravenost, podcenění situace, horší úroveň zdravotnictví nebo utajování a manipulace s fakty v případě autoritářských režimů.

VÍCE

Analýzy

Challenges to Future Integrity and Cohesion of the EU

Největší výzvou pro jednotu Evropské unie jsou odlišné cíle, názory a hodnoty jednotlivých členských států. Zvláště patrné je to při sledování postojů členů společenství k tématům typu řešení "korona" krize, úloze Huawei a Číny při budování sítě 5G v Evropě či Nového zeleného údělu. Neshody vždy začínají a končí otázkou, zdali potenciální ekonomické přínosy převažují nad potenciálními bezpečnostními riziky.

Jaká by měla být role EU v těchto sporech? Měla by EU fungovat jako společenství, ve kterém všichni myslí stejně? Pokud ano, riskujeme rozmanitost. Pokud ne, tedy pokud EU umožní členským státům mít vlastní silné názory a přesvědčení, riskujeme roztříštěnost a ztrátu soudržnosti.  

VÍCE

Analýzy

Čínský vliv v Africe: Riziko nebo výzva pro EU?

Čínský zájem o Afriku pozorujeme ve zvýšené míře od začátku nového milénia. V roce 2000 vzniká Fórum o čínsko-africké spolupráci (FOCAC), které má sloužit jako platforma pro rozvoj vztahů Číny s africkými zeměmi v oblastech ekonomiky, kultury a dalších. Tzv. pekingským konsenzem z roku 2004 se pak Čína vymezila vůči ekonomickému liberalismu Západu a nabídla rozvojovému světu alternativní model rozvoje založený na specifické čínské zkušenosti. Deklarované partnerství na bázi jih-jih a nevměšování do vnitřních záležitostí partnerských států bylo africkým lídrům velmi sympatické. Čína si tak vydláždila cestu k posílení svého globálního vlivu, ale hlavně k surovinám potřebným pro svůj další růst. Africké státy naopak získaly silného partnera, který nebude kritizovat jejich často nedemokratické způsoby vládnutí a nebojí se investovat i v nestabilním prostředí. V roce 2006 pak vzniká první oficiální čínská strategie vůči Africe (Africa’s Policy Paper) definující jednotlivé roviny spolupráce: ekonomika, kultura a bezpečnost. O rok později už Čína získává nejvíce prostředků od Africké rozvojové banky a Světové banky na civilní projekty v Africe. Často se navíc jednalo o projekty v sektorech, kterým Západ přestal věnovat pozornost: průmysl, fyzická infrastruktura či zemědělství. V roce 2009 se už Čína poprvé stala nejvýznamnějším obchodním partnerem Afriky v daném roce. V posledních dvou dekádách tak Čína velmi výrazně proměnila mocenské poměry na africkém kontinentu, kde mezi zahraničními partnery do té doby dominovaly především USA, EU a její členské státy.

VÍCE

Blog

Reporty

Digitalizace je v současnosti často skloňovaným pojmem, který se ve světle probíhající koronavirové pandemie dostává do popředí zájmu, jelikož celá řada firem byla nucena naučit se pracovat v online...

VÍCE