faq

Řada z Vás se na nás obrací s různými dotazy. Vybrali jsme proto ty, které Vás nejvíce zajímají. Ať už se tedy chcete zeptat na to, jak fungujeme, jaký je náš vliv na politiku, do jaké míry ji měníme nebo jaké jsou naše hodnoty, určitě to najdete na této stránce a pokud náhodou ne, nebojte se nás zeptat a napište nám.

Institut vznikl v říjnu 2014. Svou externí činnost ale zahájil až v únoru 2015 konferencí Palčivé problémy Evropy, na které vystoupil například Guy Verhofstadt, Andrej Babiš a Pavel Telička. Činnost Institutu pro politiku a společnost spočívá v analyzování důležitých ekonomických, politických a sociálních oblastí. Institut se ale současně zaměřuje i na aktuální problematiky dnešní společnosti. Na vybraná témata pořádá debaty, setkání u kulatých stolů, pracovní snídaně a v neposlední řadě publikuje policy papery, které jsou základními výstupy naší analytické činnosti.

Institut pro politiku a společnost (IPPS) se stal v říjnu 2014 členem ELFu (European Liberal Forum), díky čemuž spolupracuje s 46 dalšími think-tanky z celé Evropy.Mezi partnery IPPS patří Friedrich Naumann Foundation, Česká spořitelna, časopis Czech Industry a jiné.

Naším cílem je kultivace českého politického a veřejného prostoru prostřednictvím hloubkové otevřené diskuse a vytvoření živé platformy, která pojmenovává problémy a nabízí recepty pro jejich řešení formou mezinárodních konferencí, seminářů, veřejných diskuzí, politických a společenských analýz dostupných celé české společnosti. Věříme, že otevřená diskuse je nutným předpokladem jakéhokoli úspěšného řešení politických a společenských problémů.

V Institutu v současnosti pracuje úzká skupina zaměstnanců (do 7 lidí), nicméně disponujeme rozrůstající se základnou nezávislých konzultantů. Tito externí experti se věnují konkrétním tematickým oblastem, které stanovuje náš mission statement.

Institut působí na pomezí oblastí výzkumu a vzdělání, politiky, podnikání a nevládního sektoru, jak se to od „opravdového think-tanku“ předpokládá. Skrze veřejné debaty edukuje společnost v otázkách politických, ekonomických, společenských, klimatických atp. Skrze pracovní snídaně propojuje přední zástupce vrcholné české politické scény s nejvyššími zástupci významných firem a podniků působících na území České republiky. Institut pravidelně svým příznivcům poskytuje policy papery (outsourcujeme značnou část na analýzy a do budoucna je naším cílem se rozrůst v analytické činnosti) na vybraná témata, která se věnují aktuálním českým i zahraničním otázkám. Spolupracuje s dalšími českými i zahraničními think-tanky.

Hlavními tématy Institutu jsou zahraniční a bezpečnostní politika, obrana, evropské záležitosti, ale i vzdělávání, digitalizace, ekonomika, energetika, urbanismus, otázky hodnot v politice i lidských práv u nás a ve světě.

Byli jsme založeni jako think-tank blízký hnutí ANO. Jsme nezávislá organizace, naše spojení s ANO je volné. Do našich aktivit však zapojujeme politiky napříč politickým spektrem, odborníky a nezávislé konzultanty. Naše akce jsou otevřené všem zájemcům bez ohledu na politickou příslušnost.

Jsme financováni sponzorskými dary různých společností. Naše financování je transparentní, sponzorské společnosti jsou uvedeny na naších webových stránkách www.politikaspolecnost.cz v sekci „O nás “.

Jako jediný think-tank v České republice jsme součástí ELFu (European Liberal Forum), se kterým spolupracujeme na řadě aktivit (debaty, kulaté stoly, vzdělávací akce atp.), které odrážejí především liberální a evropská témata. Vedle tohoto pokrývá Institut celou řadu dalších témat, což ostatní organizace tohoto typu v Česku prozatím nedělají a zaměřují se např. jen na mezinárodní otázky, Evropskou unii atp. Akce pro veřejnost i pro zvané hosty se pravidelně opakují. Tak dochází k návaznosti a snaze řešit předložené otázky a problémy. Institut se svou činností snaží skutečně ovlivnit dění ve společnosti i v politice. Všechny výstupy jsou veřejné.

Záleží na typu pořádané akce – poslanci mají zájem především o interní akce institutu (kulaté stoly a pracovní snídaně), které jsou svým charakterem zaměřeny právě na ně.

Ano, takovým výzvám jsme více než otevřeni. Jedná se např. o žádost napsání policy paperu na konkrétní téma, které je zajímá, uspořádání debaty, na které vystoupí, příp. o zapojení do pracovní skupiny, aby se mohli setkávat s dalšími odborníky a diskutovat potřebné otázky.

Ano, a to především jde-li o aktivity, které jsou samotnými politiky iniciovány (viz otázka 10).

Do činnosti se lze zapojit různými způsoby – jako sponzor, stážista či nezávislý konzultant. Pro více informací pište na office@politicsandsociety.cz, nejlépe s konkrétním návrhem, jak byste se chtěl(a) zapojit.

Liberalismus je široká politická ideologie, kterou charakterizuje důraz na individuální svobodu, autonomní morální hodnotu jedince a odpovědnost člověka vůči sobě sama. Požadovanou svobodu zajišťují nezpochybnitelná občanská a politická práva (svoboda slova, vyznání a shromažďování, rovnost před zákonem, aktivní a pasivní volební právo atd.), která náleží každému občanu nezávisle na jeho pohlaví, rase či sociálním statusu.

Dva pojmy, které k sobě mají blízko, ale zdaleka nejsou to samé. Liberální demokracie je specifická forma demokracie. Taková, která svým občanům zaručuje nezpochybnitelná práva a kterou charakterizují volení vládní úředníci, svobodné a pravidelné volby, všeobecné volební právo, právo ucházet se o úřad, svoboda projevu, právo na alternativní informace a svoboda sdružování.

Pojem liberalismus pak označuje ideologii, tj. systematizovanou politickou doktrínu tvořenou komplexem teorií o člověku a společnosti, která se pokouší nejen vysvětlit reálný svět, ale také ho změnit.

Hnutí ANO je liberální strana zejména v Evropském parlamentu, kde je součástí evropské frakce Obnovy Evropy.

V národní politice je ANO širokospektrálním hnutím, které kombinuje liberální politické i ekonomické fundamenty s konzervativními postoji, technokratismem, developmentarismem, neobatismem a sociálně-demokratickými prvky, jako jsou sociální citlivost vůči ohroženým skupinám či politika aktivního přerozdělování.

Jde například o homogenizaci podnikatelského prostředí, boj proti korupci či oddělení státu od církve, důraz na nízké zdanění a nízké zadlužení, zmenšování a racionalizace státní správy, odstraňování daňových výjimek či boj proti bariérám přeshraniční obchodní výměny.

Liberálním uskupením jsou Piráti (sociální liberalismus s důrazem na rovnost šancí a osobní svobodu), následuje ODS (primárně neoliberalismus doplněný hodnotovým konzervatismem), TOP 09 (neoliberalismus a prvky politického liberalismu) a částečně STAN (prvky ekonomického i politického liberalismu). Trikolóra vykazuje ekonomických otázkách neoliberální tendence, jinak je přísně konzervativní. Z mimoparlamentních stran Zelení (environmentalismus kombinovaný se sociálním liberalismem) a Svobodní (ekonomický ultraliberalismus až anarchokapitalismus).

Vzhledem k dlouhému vývoji liberalismu získal v různých částech světa odlišné konotace. Liberální ideologie se zjednodušeně projevuje v politicko-kulturním (osa liberalismus-konzervatismus) a ekonomickém rozměru (osa liberalismus-socialismus). V USA je v liberalismus chápán jako spíše levicová politická orientace, tj. sociální liberalismus a jeho hlavním představitelem je Democratic Party, v Evropě je to např. nizozemští Democraten 66. V Evropě, zejm. ve Velké Británii, je prosazován ekonomický rozměr liberalismu s důrazem na středovou individualistickou politiku, osobní svobody a liberální ekonomické postupy (typicky britští Liberal Democrats, německá Freie Demokratische Partei či švédská Liberalerna).

Liberálové jednoznačně podporují evropskou spolupráci, ale uvědomují si limity současné podoby Evropské unie, proto se sdružují v evropské frakci Obnova Evropy, která je se 98 europoslanci třetím nejsilnějším uskupení. Spíše než k federalistickému podjetí se kloní k posílení ekonomické spolupráce, dobudování společného evropského trhu a odstraňování obchodních bariér. V evropské politice zdůrazňují vládu práva a odmítají autoritářské tendence v jednotlivých členských zemích. V posledních letech se OE přihlásila k environmentální a udržitelné politice a závazkům vyplývající z Pařížské dohody.

Klasický liberalismus chápe svobodu a rovnost jako základní stavební kameny svobodné společnosti. Nicméně rovnost je přísně omezena na veřejnou sféru, kdy jednotliví občané identická stejná práva a povinnosti. Naopak nerovnosti v ekonomických, kulturních či jiných sférách považují za přirozené, jelikož jsou právě důsledkem svobody. Liberálům je tudíž cizí koncept skupinových sociálních práv vycházející z marxismu.

Současný liberalismus je více dostředivý v otázce konfliktu svobody a rovnosti. Svobodu a rovnost chápe jako podpírající se principy, které spolu s třetím prvkem – pospolitostí – tvoří základ etického individualismu, čímž vzniká propojení individuální svobody, řádu, umírněnosti s prospěchem celé společnosti.

Bytostný individualismus liberální ideologie neumožňuje definovat člověka na základě jeho vnějších diferenčních znaků (etnicita, národnost či rasa). Ačkoliv některé liberální strany (zejm. vyznávající sociální liberalismus jako Democratic Party v USA či čeští Piráti) integrovaly výše uvedené prvky do svých programů, nemají s liberalismem mnoho společného. Svoboda jedince je odvozena od občanství a vztahu svobodného individua s ostatními a státem, nikoliv dle subjektivního řazení obyvatelstva do určitých skupin.

Nikoliv. Současný boj proti „nacionalismu“ má marxistické kořeny a nesouvisí s liberální ideologií. Liberalismus chápe stát jako nutné, ale potřebné zlo. Jeho existence je nutná k tomu, aby mohla být naplňována suverenita lidu. Národní cítění a hrdost se se svobodou jedince nevylučuje, jelikož je osobní záležitostí každého z nás. Např. v případě vzniku Československa národní emancipace umožnila vznik liberální a humanistické společnosti.