Volby v roce 2025 znovu ukázaly, že nový volební systém, spěšně přijatý v roce 2021, vytváří paradoxní situace. Praxe zároveň potvrzuje, že kombinace přepočtu hlasů a krajského rozdělení mandátů může vést k odlišným dopadům v závislosti na volební účasti či rozložení podpory mezi stranami. Proč se systém v každých volbách chová trochu jinak a jaké extrémní scénáře může přinést do budoucna? Jaké institucionální nebo legislativní úpravy by mohly přispět k větší předvídatelnosti a férovosti volebního výsledku?

Hlavní body analýzy:

• Nový systém po roce 2021 vedl v roce 2025 k mimořádným disproporcím: rozdíl mezi „nejlépe“ a „nejhůře“ reprezentovaným krajem vyskočil z dřívějších průměrných 1800 hlasů na mandát (2002–2021) na 13 107 hlasů na mandát. Nejmenší kraje navíc přišly o mandáty, což dále oslabilo jejich váhu.
• Zatímco starý systém reagoval relativně přímo na počet platných hlasů v kraji, v roce 2025 došlo k anomáliím. Počet mandátů neurčují jen hlasy v kraji, ale i další faktory spojené s přerozdělováním ve druhém skrutiniu.
• Od reformy 2021 zásadně ovlivňuje výsledky druhé skrutinium. Mandáty se přidělují podle největších zbytků hlasů stran, což může koncentrovat zisky v konkrétních krajích a vytvářet silně většinové efekty.