Nestihli jste některou z našich akcí? Nebo Vás prostě jenom zajímají nejdůležitější informace, které zazněly? V jednoduchosti je krása. Rozhodli jsme se proto, že všechny reporty, videa, fotografie a tiskové zprávy dáme přehledně na jedno místo. Ať už hledáte cokoliv, určitě jste tu správně. Teď už Vám nic důležitého neuteče.

PODÍVEJTE SE NA PROBĚHLÉ AKCE

27. 1. 2017

Více o události

Bilance vlády v posilování transparentnosti a protikorupčních opatřeních - Block I

Bilance vlády v posilování transparentnosti a protikorupčních opatřeních - Block II

Dne 25. 1. 2017 uspořádal náš Institut pro politiku a společnost v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky další besedu zapadající do mozaiky cyklu O právu, tentokrát s názvem Bilance vlády v posilování transparentnosti a protikorupčních opatření. Akce se konala pod záštitou pana poslance za hnutí ANO Radka Vondráčka, který byl zároveň jedním z hostů prvního panelu, v němž dále vystoupila paní Hana Marvanová, advokátka platformy Veřejnost proti korupci a pan Josef Karlický, analytik platformy Rekonstrukce státu. Druhého panelu se zúčastnili Jan Chvojka, předseda Legislativní rady vlády a poslanec za ČSSD, ředitel Transparency International ČR David Ondráčka, senátor a whistleblower Libor Michálek a Jaroslav Spurný, investigativní reportér časopisu Respekt. Oba panely moderoval Milan Hamerský, právník a zástupce Institutu pro politiku a společnost.

První panel otevřela diskuse nad čerstvě zveřejněným (25. 1. 2017) Indexem vnímání korupce (CPI), který každoročně vydává Transparency International, v němž si Česká republika pohoršila o 10 příček v globální perspektivě poté, co ztratila v indexu jeden bod. V rámci EU jsme si však paradoxně polepšili. Zároveň byl v předcházejícím týdnu zveřejněn průzkum vnímání korupce agentury STEM, který dopadl obdobně.

CPI

Podle Davida Ondráčky nelze CPI měřit tvrdá data – museli byste měřit kvalitu výkonu justice a státní správy na konkrétních rozhodnutích. Index tak nabízí jen jednu část reality – není to vox populi ale je sestavován odborníky. Korupce pak podle něj nespočívá jen v odškrtávání položek na seznamu, ale v celkovém měnění myšlení společnosti.

To podpořil i Libor Michálek s tím, že pokud má náprava uspět, musí být komplexní. Rozporoval však tezi o měření korupce skrze tvrdá data tím, že za tvrdá data lze považovat takzvané Ostatní provozní náklady, které tvořily ve státní správě 65 miliard Kč, a které by se daly snížit o 60% na percentuální úroveň, která je běžná v soukromém sektoru.

Co má vliv na vnímání korupce?

Panelisté obou panelů shodně identifikovali několik faktorů, které i přes mnohé úspěchy v naplňování protikorupčních opatření současnou vládou přispívají k pocitu občanů, že se korupční prostředí neumenšuje, popřípadě že stagnuje:

  • Nedotahování kauz
    • Do povědomí občanů se vepisují kauzy, které se nepodařilo dořešit.
    • Příkladem budiž kauza Opencard, jejíž vyšetřování blokovalo Pražské zastupitelství tak dlouho, až byl případ promlčen.
    • Dále lze uvést kauzu Rath, u které veřejnost špatně snáší fakt, že by měl být z korupce usvědčený člověk propuštěn na základě procedurálních chyb ve vyšetřování.
    • Nevyšetření amnestie Václava Klause, který omilostnil množství lidí usvědčených z finančních deliktů.
    • Podle Hany Marvanové mají tyto kauzy „devastující účinek na veřejné mínění a vedou k růstu apatie a rezignaci mezi občany“.
  • Reorganizace policie
    • Policejní reforma šitá „horkou jehlou“ budí podle panelistů dojem, že byla účelová nebo přinejmenším podezřelá. Jejím cílem mohlo být rozbití struktur nezávislého policejního útvaru, který vyšetřoval nejzávaznější kauzy spojené i s politikou.
    • Je třeba, aby vyšetřovací komise rozkryla důvod reformy.
    • V současnosti budí pochybnosti možnost, že by se na této akci mohl podílet i ministr vnitra Chovanec.
  • Obsazování funkcí ve správních radách členy politických stran
    • Netransparentní obsazování funkcí ve státních podnicích stejně jako netransparentní odměnový systém, takzvané poslanecké trafiky.
  • Korupce ve veřejném životě
    • Podle Davida Ondráčky je to například korupce ve sportu – UEFA a skandál s prodávání práv či organizací mistrovství světa v Kataru.

Všechny tyto body mají na svém štítě deziluzi občanů také proto, že je jim věnována značná mediální pozornost. Podle Hany Marvanové by se vláda měla seriozně zabývat otázkou, proč se i přes absenci korupčních kauz a úspěchy na poli legislativních opatření vnímání korupce občany zhoršilo.

V reakci na to uvedl pan Vondráček, že se domnívá, že je pro občany pozitivní vývoj obtížněji  zaznamenatelný – zákony, které byly přijaty, popřípadě očištění státních institucí se projevují v dlouhodobějším horizontu. Paní Marvanová následně vybídla k očištění justice od těch, kdo jí v očích veřejnosti špiní.

Podle Jaroslava Spurného je pak problematické, že debata o korupci a zákonech o korupci ztratila energii v kontextu mezinárodních hrozeb.

 

Hodnocení protikorupčního úsilí vlády

Opatření, jež se podařilo prosadit

Podle pana poslance Vondráčka se legislativní stránka značně zlepšila. Podařilo se prosadit 6 z 10 důležitých protikorupčních opatření podle návrhu Rekonstrukce státu, k čemuž Josef Karlický uvedl, že si v Rekonstrukci „ani ve snu nepředstavovali, že se jich zvládne prosadit tolik.“  Dodal však, že je nutno zachovat kritický přístup a kriticky také spolu s dalšími panelisty zhodnotil prosazování zákonů a jejich obsah:

  • Nezávislá kontrola financování stran a volebních kampaní
    • Byl zřízen nezávislý kontrolní úřad, stropy na kampaň a registrace příspěvků třetích osob. Podle Jaroslava Spurného je však tristní, že nebyl do funkce zvolen jediný odborník s patřičným vzděláním.
  • Zákon o střetu zájmů
    • Mediální zájem byl upřen na tzv. Lex Babiš, přičemž se podle Vondráčka podařilo vytvořit funkční sankční a registrační systém.
    • Osoby budou muset přiznávat majetek při nástupu do funkce a během jejího výkonu, avšak Karlický upozornil, že sankční systém je nedopracovaný – sankce jsou v kompetenci obcí s rozšířenou působností, které nemají nástroje k jejich vymáhání
  • Registr smluv
    • Karlický vidí hlavní problém zákona ve výjimkách, které se poslancům podařilo prosadit pro některé firmy a instituce, jako například výjimky šité na míru ČEZ či Poslanecké sněmovně, které nadále znemožňují dohled a otevírají prostor k netransparentnímu zacházení se státními financemi.
    • Podle Vondráčka poslanci čelili argumentu, že registr smluv psychologicky poškozuje tržní prostředí. Vytvořit se však podařilo cenovou mapu, tudíž stát bude mít přehled, kde co stojí.
    • Všichni panelisté v prvním panelu vyzvali k opatrnosti a sledování novely zákona o registru smluv, která obsahuje na 50 změn. Pokud by prošla, zůstalo by ze zákona podle Karlického pouhé torzo. Vladě také chybí vize, jak by měl registr vypadat po skončení volebního období.
  • Zrušení anonymních akcií
  • Protipřílepkový zákon
    • Prodlužuje lhůty pro schvalování zákonu, tudíž již není možné prosadit dodatek k zákonu ve stohu papíru, přispívá k transparentnosti procesu.
  • Služební zákon
    • Zákon má za cíl vytvářet adekvátní podmínky pro výkon povolání ve státní správě, protože „příležitost dělá zloděje“. Podle Karlického se však podařilo prosadit jen 34% doporučení Rekonstrukce státu.
    • Poslanec Vondráček reagoval tím, že registr byl výsledkem kompromisu, pročež se nepodařilo veškerá doporučení prosadit.

Opatření, jež se (zatím) prosadit nepodařilo

  • Zákon o trafikách
    • Karlický vyjádřil zármutek nad tím, že se dost možná nepodaří standardní cestou dotáhnout do konce zákon, který by ukončil systém trafik ve státních firmách.
  • Rozšíření pravomocí NKÚ
    • Zároveň se nepodařilo prosadit zákon o rozšíření pravomocí NKÚ. Zčásti to někteří panelisté dávali na vrub lobby samosprávních celků, které argumentovaly duplicitními kontrolami.
    • Podle Spurného vrhá špatné světlo na debatu o NKÚ i to, že si Poslanecká sněmovna drží 2 místa pro své členy jako „lukrativní odměnu“. Oponoval mu ministr Chvojka a uvedl, že není možné vytvářet ze členství v PS stigma, které jedince zbavuje kompetence k výkonu jiných povolání s tím, že dobré jméno NKÚ bylo dlouhou dobu budováno bývalým poslancem za ČSSD Kalou, který se ve své funkci chová nadstranicky.
  • Zákon o lobbingu
    • Jako jeden ze zásadních problémů identifikovali diskutující absenci zákona o lobbingu.
    • „Je tu boj o to, zda si budou moci zájmové skupiny skrze stát prosazovat úpravy zákonů. Je třeba identifikovat zdroj lobbistických tlaků. Lobbistické tlaky mohou stát za reformou policie,“ domnívá se Hana Marvanová.
    • To podpořil i David Ondráčka, který upozornil na přebírání státu vlivnými skupinami – ty jsou schopny vytvářet pravidla hry a nemusí tedy pravidla hry porušovat – legalizují tak svou nelegitimní činnost. Ondráčka podpořil přebírání modelů ze zahraničí a uvedl příklad, jakým je situace řešena v Bruselu: poslanci mají veřejně přístupné diáře a kalendáře, což eliminuje možnost korupčních schůzek a dodal, že sami lobbisté by měli usilovat o vytvoření pravidel lobbingu.
  • Zákon o whistleblowingu
    • V současnosti jsou ohlašovatelé korupčního jednání chráněni ex post, tedy často až poté, co přijdou o zaměstnání.
    • Podle Libora Michálka je nutno zavést ochranu ex antes tak jako v odborových organizacích, zvlášť protože se jedná v důsledku o věc rozhodnutí soudu. Whistleblowerům je nutno poskytnout záruky, protože právě nejistota z možného je často důvodem pro nenahlášení korupce.
    • Podle Ondráčky se lze v tomto případě opět inspirovat v opatřeních institucí EU.

Karlický a Marvanová také upozornili, že registr smluv do jisté míry supluje nefungující zákon o přístupu k informacím, kdy v našem prostředí trvá dva a více let, než se občan informace domůže, což znemožňuje tyto informace vztáhnout na osoby, jichž se týkají, protože ty už často ani nejsou ve svých funkcích. Napříč panely se všichni shodli na potřebě zefektivnění přístupu k informacím.

Závěr

V diskusi zazněl z publika inspirativní návrh implementace „rakouského modelu“, kdy má zákon jasné znění a kdy je pro konání v mnoha oblastech (stavebnictví, veřejné zakázky) nutno splnit bez výjimky všechny konkrétní podmínky. Tím je omezen institut rozhodování odborníka. Pan Vondračka v návaznosti na to upozornil, že přebírání některých modelů je obtížné vzhledem k odlišné mentalitě obyvatel.

Na úplný závěr vyjádřil Jaroslav Spurný optimismus nad rostoucí mírou aktivismu zejména mladších generací a naději, že se korupční prostředí v Česku podaří zredukovat na minimum právě skrze aktivní participaci a osobní integritu každého z nás, občanů.