České léto – jsme věrní domácí turistice, nebo vyrážíme za hranice?
Host:
Jan Herget, odborný asistent, Katedra turismu a hospitality managementu, VŠE; bývalý ředitel agentury CzechTourism
Češi patří mezi nejaktivnější cestovatele v Evropě a vedle zahraničních cest mají silný vztah také k domácí turistice. Podle Jana Hergeta, odborného asistenta Katedry turismu a hospitality managementu VŠE a bývalého ředitele agentury CzechTourism, se však v posledních letech proměňuje nejen to, kam a jak často cestujeme, ale především to, co od dovolené očekáváme.
Dovolená už není pouze odměnou nebo symbolem určitého životního standardu. Stále více ji podle Hergeta vnímáme jako součást péče o sebe sama a vlastní psychickou pohodu. Pandemie a s ní spojené restrikce zároveň ukázaly, že potřebnou změnu nemusí představovat cesta na druhý konec světa. „Doopravdy stačí být za hranicí naší vesnice, našeho okresu, a i toho si umíme vážit,“ popsal.
Cestujeme spontánněji a vícekrát do roka
Výrazně se proměnil způsob plánování dovolené. Digitalizace cestování umožňuje rezervovat dopravu nebo ubytování prakticky ze dne na den a cestující si zvykli na flexibilní storno podmínky i možnost měnit své plány na poslední chvíli. To, co představuje výhodu pro zákazníka, současně komplikuje podnikání v cestovním ruchu. Hotely, cestovní kanceláře a další poskytovatelé služeb mají výrazně menší jistotu, s jakou poptávkou mohou dopředu počítat.
Způsob cestování výrazně určuje životní fáze i ekonomická situace člověka, rodiny či domácnosti. Rodiče se školními dětmi jsou omezeni především termíny prázdnin. Lidé bez dětí mají větší možnost rozhodovat se spontánně a cestovat mimo hlavní sezonu. Ekonomické rozdíly se následně promítají nejen do výběru destinace, ale také do četnosti cestování.
Jednou z nejviditelnějších změn je zkracování délky jednotlivých pobytů. Namísto jedné dlouhé dovolené lidé častěji vyrážejí několikrát do roka na kratší cesty. Domácnosti s vyššími příjmy například využívají prodloužené víkendy a státní svátky k opakovaným krátkým pobytům. Na opačné straně stojí domácnosti, jejichž možnosti jsou výrazněji limitovány rozpočtem a které volí levnější formy cestování, pobyt na vlastní chatě či chalupě nebo dovolenou v přírodě.
Výrazně se mění také postavení seniorů. Aktivní senioři podle Hergeta představují jednu z nejvíce cestujících skupin. Část z nich vstupuje do důchodového věku s vlastním bydlením, majetkovým zázemím a někdy také s příjmem z pokračující pracovní činnosti. Zároveň se rozšiřují možnosti aktivního trávení volného času – například elektrokola zpřístupnila cykloturistiku lidem, pro které by dříve byla fyzicky příliš náročná. Seniorský cestovní ruch tak už zdaleka nelze spojovat pouze s lázeňskými pobyty; zahrnuje zahraniční cesty, turistiku, cyklistiku i delší pobyty v druhých domovech.
Domácí dovolená není automaticky levnější
Silný vztah Čechů k domácímu cestování má podle Hergeta hlubší historické kořeny. Tradice trampingu, skautingu, chataření a chalupaření existovala již před obdobím komunismu, nemožnost svobodně cestovat po roce 1948 ji však dále posílila. Touha po cestování a svobodě se částečně přenesla právě do domácí turistiky, pobytu v přírodě a budování chat a chalup.
Dnes se však mění její podoba. Kempy nabízejí kvalitnější zázemí a stále více služeb, glamping spojuje pobyt v přírodě s komfortem, soukromím a někdy i luxusem. Takový pobyt však nutně neznamená levnou dovolenou. „Rostoucí zájem, který dnes pozorujeme, doopravdy není o šetření. Je to spíš o nějakém životním stylu,“ shrnul Herget. Pronájem obytného vozu, cena pobytu v moderním kempu i pořizovací náklady vlastního vozu mohou výslednou dovolenou prodražit nad úroveň klasického hotelového pobytu, a to třeba i za hranicemi.
České cestování se stále více rozděluje podle životní situace, finančních možností i představ o kvalitním odpočinku. Společným jmenovatelem však zůstává silná chuť cestovat. Zatímco pro někoho znamená ideální dovolená komfortní hotel v zahraničí, jiný hledá svobodu, vlastní chalupu nebo několik dní v přírodě. Proměna posledních let především ukazuje, že hranice mezi „levnou“ a „luxusní“ dovolenou už není dána tím, zda člověk zůstane doma, nebo vyrazí do zahraničí. Stále více ji určuje způsob, jakým chce svůj volný čas strávit.