Host: Eva Kostolanská, veřejná ochránkyně práv 

Veřejný ochránce práv patří mezi instituce, na které se občané obracejí ve chvíli, kdy se při kontaktu se státem dostanou do obtížně řešitelné situace. Role ombudsmana ale nekončí u jednotlivých stížností – opakující se podněty mohou ukázat, kde veřejná správa selhává systémově, a otevřít cestu ke změně pravidel nebo správní praxe. Nová veřejná ochránkyně práv Eva Kostolanská chce činnost kanceláře stavět nejen na řešení konkrétních případů, ale také na aktivním hledání širších řešení.

Od podnětů k systémovým změnám

Za jednu z hlavních ambicí svého šestiletého mandátu ombudsmanka označila schopnost kanceláře reagovat rychle na konkrétní podněty a vyvozovat z nich širší závěry. Pokud se stejný problém opakuje, může se stát podkladem pro vlastní šetření a následné jednání s příslušnými institucemi. „Chtěla bych, aby ombudsman nebyl jenom kritikem, protože kritizovat dokáže každý. Cílem by mělo být v podstatě dosáhnout změny,“ popsala svou představu o roli instituce Kostolanská.

Například sociální oblast nabízí řadu příkladů, kdy individuální podněty upozorňují na širší systémové nedostatky. Kancelář se aktuálně zabývá například některými aspekty takzvané superdávky. Problematické může být započítávání soudem stanoveného výživného mezi příjmy domácnosti i v situaci, kdy jej rodič ve skutečnosti nedostává a neúspěšně vymáhá. Formální příjem domácnosti se tak může výrazně lišit od peněz, které má rodina skutečně k dispozici. Dalším tématem je odškodňování žen, které byly nezákonně sterilizovány. Kostolanská upozornila především na dlouhou dobu vyřizování některých žádostí. Podle ní by mělo být cílem nastavit postup tak, aby žadatelky dostaly rozhodnutí v přiměřené době, ať už je jejich žádosti vyhověno, nebo nikoliv.

Ombudsmanka chce otevřít i otázku takzvaných rent, tedy náhrad poskytovaných například lidem, jejichž pracovní schopnost se snížila v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Současný způsob výpočtu je navázán na minimální mzdu, jejíž růst může podle Kostolanské paradoxně vést ke snižování výsledné náhrady.

Debata se dotkla také případného rozšíření pravomocí veřejného ochránce práv. Kostolanská připomněla slovenský model, kde má ombudsman širší možnosti obracet se na ústavní soud ve vztahu k zákonům. Český veřejný ochránce práv takovou obecnou pravomoc nemá. Využívat ale může například institut amicus curiae, tedy možnost vyjádřit se v některých významných řízeních před Ústavním soudem. Podle Kostolanské je důležité tento nástroj používat uvážlivě, zejména tam, kde může rozhodnutí soudu vést k širší změně pravidel.

Nové uspořádání ochrany práv a větší důraz na osvětu

Významnou změnou v systému ochrany práv je fungování samostatného dětského ombudsmana. Kancelář veřejného ochránce práv tak fakticky spojuje několik částí: veřejného ochránce práv, dětského ombudsmana a národní lidskoprávní instituci. Pro občana by však toto rozdělení nemělo představovat překážku. Podnět není nutné přesně adresovat konkrétní části kanceláře, protože jeho zařazení proběhne podle obsahu.

V praxi se jednotlivé agendy často překrývají. Příkladem může být rodina v bytové nouzi nebo situace spojená s duševním zdravím dítěte a jeho rodičů. V takových situacích není možné oddělit práva dítěte od problémů dospělých členů rodiny. „Musíme se vzájemně prolínat a musíme dojít k nějakému konsenzu,“ popsala Kostolanská fungování spolupráce. Duševní zdraví a péče o ohrožené děti mají patřit mezi strategická témata národní lidskoprávní instituce.

Důležitou součástí nového funkčního období má být větší komunikace směrem k veřejnosti. Podle Kostolanské lidé sice vědí, že ombudsman existuje, méně jasné už pro ně bývá, s jakými problémy se na něj mohou obracet a jaké jsou jeho pravomoci. Kancelář proto chce více vysvětlovat svou činnost, upozorňovat na konkrétní životní situace a zpřístupňovat informace v jednoduché a srozumitelné podobě. „Je v tom osvěta,“ uvedla Kostolanská. Vedle sociálních sítí a médií by chtěla využívat také konkrétní anonymizované případy, na kterých lze ukázat, kdy může ombudsman pomoci. Do budoucna uvažuje rovněž o návštěvách jednotlivých krajů a setkávání s veřejností. Větší informovanost podle ní může přispět i k tomu, že se na kancelář obrátí více lidí, kteří by jinak o možnosti řešit svůj problém prostřednictvím ombudsmana nevěděli.