Host:
Martin Beneš, dětský ombudsman

V České republice funguje nová instituce, která má ambici systematicky hájit práva dětí a přenášet jejich zkušenosti do veřejné debaty. Martin Beneš byl jmenován vůbec prvním dětským ombudsmanem, funkce se ujal k 1. dubnu 2026. Jeho cílem je vedle řešení individuálních podnětů také upozorňovat na systémové nedostatky a přispívat k jejich nápravě. Podle Beneše je přitom současné nastavení ochrany práv dětí v Česku v mnoha ohledech nedostatečné.

Systém ochrany dětí podle ombudsmana nefunguje ideálně

Jedním z hlavních témat byla celková kondice systému sociálně-právní ochrany dětí. Beneš upozorňuje, že problém není primárně v jednotlivcích, ale v nastavení systému jako takového: „Nemyslím si, že je to chyba těch lidí, kteří jsou v tom systému, ale chyba toho nastavení a řízení toho systému.“ Zároveň dodal, že bez změn hrozí jeho postupné přetížení či selhání, podobně jako v případě dětské psychiatrické péče.

Za klíčové považuje především lepší koordinaci mezi jednotlivými oblastmi – sociálními službami, školstvím a zdravotnictvím. Právě roztříštěnost systému podle něj komplikuje efektivní pomoc dětem v obtížných situacích.

Podněty, které úřad dětského ombudsmana řeší, se podle Beneše nejčastěji týkají dvou oblastí. První z nich jsou rodinné konflikty a otázky spojené právě se sociálně-právní ochranou dětí, například odebírání dětí z rodin nebo jejich umisťování do náhradní péče. Druhou významnou oblastí jsou problémy ve školách, především šikana a její nedostatečné řešení. „Často se objevuje šikana, respektive neřešená šikana ve školách,“ popsal Beneš.

Podle něj tyto dvě oblasti tvoří většinu podnětů, zatímco další témata – včetně digitálního prostředí nebo duševního zdraví – se objevují méně často, ale mají výrazný systémový význam.

Duševní zdraví: více viditelný, ne nutně nový problém

Téma duševního zdraví dětí je v posledních letech stále častěji diskutované. Beneš však upozorňuje, že nejde o zcela nový fenomén, ale spíše o problém, o kterém se dnes více otevřeně mluví. „Nemyslím si, že ty problémy by dříve nebyly. Pouze jsou nyní otevřeně komunikované,“ uvedl. Podle něj je pozitivní, že děti se dnes nebojí říct si o pomoc, což dříve nebylo běžné.

Zároveň ale připouští, že určité zhoršení situace mohly přinést i vnější faktory, například pandemie covidu-19 nebo obecně rostoucí nejistota ve společnosti.

Významnou, ne-li zcela zásadní roli v životě dětí dnes hrají sociální sítě a digitální prostředí. Přestože individuální podněty v této oblasti zatím nejsou časté, Beneš je označuje za jedno z klíčových systémových témat. Zdůrazňuje přitom potřebu hledat vyvážená řešení. „Není to o plošných zákazech, ale o hledání chytřejších řešení,“ uvedl. Důležitou roli by podle něj měl hrát i hlas samotných dětí, který v debatě často chybí.

Hlas dětí: stále nedostatečně využitý potenciál

Jedním z hlavních cílů instituce je posílit participaci dětí na rozhodování. Beneš upozorňuje, že česká společnost má v této oblasti výrazný deficit. „Myslím si, že máme obrovský dluh v tom, jak dětem nasloucháme,“ uvedl. Podle něj je otevřený mezigenerační dialog klíčový nejen pro děti samotné, ale i pro společnost jako celek.

Praktickým nástrojem má být například vznik dětského poradního týmu, který by měl sdružovat zhruba 30 dětí z různých prostředí. Tento tým by měl přinášet pohled dětí na aktuální témata a přispívat k formulaci doporučení.

Dětský ombudsman nemá přímou exekutivní ani legislativní pravomoc. Jeho role spočívá především v upozorňování na problémy a navrhování řešení. „Nemůžeme změny realizovat přímo, ale můžeme na ně upozorňovat a nabízet řešení,“ vysvětlil Beneš. Klíčová je proto spolupráce s ministerstvy a dalšími institucemi, které mají možnost změny skutečně prosadit. Součástí výkonu funkce jsou proto také návštěvy zařízení, kde jsou děti omezeny na svobodě, například dětských domovů, a snaha o přímý kontakt s dětmi v regionech.

Na otázku, jakou konkrétní změnu chce prosadit jako první, Beneš připouští, že jedno prioritní opatření nelze jednoduše vybrat. Klíčová témata podle něj zahrnují jak reformu systému sociálně-právní ochrany, tak podporu duševního zdraví nebo bezpečnější digitální prostředí. Za důležité považuje i posilování komunikace mezi dětmi a dospělými. „Chtěl bych, aby se víc naslouchalo dětem,“ uvedl.

Úspěch nové funkce tak podle něj nebude spočívat v jednorázové změně, ale v postupném posunu celého systému směrem k větší citlivosti vůči potřebám dětí.