Hosté:
Aleš Juchelka, ministr práce a sociálních věcí ČR
Ondřej Tyl, MOBEN – České sdružení pro moderní benefity
Lenka Kučerová, ředitelka, prg.ai

Český trh práce čeká v příštích letech proměna, která nebude dána jedním faktorem, ale souběhem několika trendů. Stárnutí populace a odchod silných ročníků do důchodu budou zvyšovat tlak na dostupnost pracovní síly. Technologická transformace a nástup umělé inteligence změní požadavky na kvalifikaci i samotnou podobu řady profesí. Proměňují se také očekávání zaměstnanců, význam flexibility práce i role celoživotního vzdělávání.

Do budoucna se proto stane důležitější schopnost ekonomiky využívat dostupnou pracovní sílu efektivněji, zvyšovat produktivitu a průběžně přizpůsobovat kvalifikaci lidí měnícím se potřebám zaměstnavatelů.

Méně lidí znamená větší tlak na produktivitu

Jednou z nejvýraznějších výzev pracovního trhu bude demografický vývoj. Ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka upozornil, že v následujících letech může z pracovního trhu odejít přibližně 1,2 milionu lidí. Proto je podle něj potřeba, aby lidé zůstávali ekonomicky aktivní co možná nejdéle. Část chybějící pracovní síly lze nahradit zahraničními pracovníky. Pracovní migrace už dnes představuje významnou součást fungování řady sektorů, zejména stavebnictví a služeb. Současně je v legislativním procesu návrh opatření MPSV, která mají zvýšit motivaci seniorů setrvat déle na trhu práce. Pracujícím důchodcům se bude procentní výměra důchodu zvyšovat o 1,5 % za každý odpracovaný rok. Ministr zdůraznil, že každý, kdo se rozhodne zůstat aktivní na trhu práce, přispívá nejen ke svému rodinnému rozpočtu, ale i celé společnosti a ve svém důsledku také státnímu rozpočtu.

Jakou pracovní sílu by mělo Česko ze zahraničí cíleně získávat? Lenka Kučerová, ředitelka prg.ai, upozornila, že pokud bude země dlouhodobě přivádět převážně nízkokvalifikované pracovníky, může tím konzervovat ekonomický model založený na levnější práci místo posunu k činnostem s vyšší přidanou hodnotou. „Pokud budeme stále přivádět hlavně nízkokvalifikovanou pracovní sílu, neposuneme se v hodnotovém řetězci,“ uvedla. Vedle zrychlení legální pracovní migrace by proto měl být větší důraz kladen také na získávání vysoce kvalifikovaných pracovníků.

Rezervy ale existují také uvnitř českého pracovního trhu. Ondřej Tyl z MOBEN – Českého sdružení pro moderní benefity připomněl potenciál pracovníků ve vyšším věku, rodičů vracejících se po rodičovské dovolené nebo lidí, kteří by za vhodnějších podmínek mohli pracovat déle. Zaměstnavatelé se podle něj budou muset naučit lépe reagovat na potřeby starších pracovníků, ať už prostřednictvím úpravy pracovní doby, podpory zdraví nebo dalšího vzdělávání.

Právě celoživotní vzdělávání se debatou prolínalo jako jedna z hlavních podmínek budoucí konkurenceschopnosti. Dosavadní představa, že člověk získá kvalifikaci ve škole a s ní vystačí po většinu profesního života, přestává odpovídat realitě. Juchelka v této souvislosti zdůraznil potřebu těsnějšího propojení rekvalifikací s reálnou poptávkou na trhu práce: „Chci, aby rekvalifikace byly řízené firmami.“ S tím souhlasil také Tyl, který uvedl, že „firmy nejlépe vědí, co jejich zaměstnanci potřebují“. Celoživotní vzdělávání se tak v budoucnu stane jedním z hlavních faktorů konkurenceschopnosti.

AI mění práci, ale především požadavky na člověka

Technologická změna zesiluje tlak na průběžnou adaptaci pracovníků. Umělá inteligence podle diskutujících nemusí nutně znamenat masový zánik pracovních míst, ale zásadní proměnu jejich náplně. Rozhodující bude schopnost lidí nové nástroje využívat a současně se dál věnovat činnostem, ve kterých zůstává klíčový lidský úsudek, kreativita nebo práce s ostatními.

Budoucí kompetence nelze podle Lenky Kučerové redukovat na technické ovládání konkrétních aplikací. Důležitější bude schopnost zadat stroji práci, správně formulovat problém, kriticky posoudit výsledek a průběžně se učit. „Umělá inteligence vám může dát skvělou odpověď, ale neřekne vám, že se ptáte na špatnou věc,“ shrnula jeden z limitů současných nástrojů. Podobně Ondřej Tyl upozornil, že zásadní bariérou nemusí být přímo dostupnost technologie, ale ochota zaměstnanců s ní pracovat. Firmy proto podle něj potřebují nejen zajistit přístup k nástrojům a vzdělávání, ale také vytvářet prostředí, ve kterém se lidé nebojí nové postupy zkoušet.

Mění se také vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Vedle mzdy nabývají na významu pracovní podmínky, smysluplnost práce, možnost profesního rozvoje, flexibilita či zaměstnanecké benefity. Podle Tyla mohou tyto nástroje pomáhat firmám pracovníky získávat a udržet, především v situaci, kdy je nabídka pracovních míst široká. Zároveň apeloval na větší stabilitu a předvídatelnost pravidel pro zaměstnanecké benefity, zejména s ohledem na menší firmy, pro které jsou časté legislativní změny obtížněji zvládnutelné.

Budoucnost pracovního trhu nebude záviset pouze na jednom opatření. Pracovní migrace může zmírnit demografický tlak, sama ale problém nevyřeší. Stejně tak nestačí zavádět nové technologie bez investic do schopností lidí, kteří s nimi mají pracovat. Důležitá bude kombinace cílenější migrace, celoživotního vzdělávání, větší flexibility pracovních podmínek a rychlejšího zavádění technologií, které umožní zvyšovat produktivitu.