Jaký senát potřebujeme?

Institut pro politiku a společnost  uspořádal dne 21. listopadu 2016 seminář k 20 letům fungování obnoveného Senátu Parlamentu České republiky, jež nesl název a s názvem totožnou stěžejní otázku: “Jaký Senát potřebujeme?” Na diskuzi laskavě přijali pozvání poslanec za hnutí ANO a senátor mezi lety 2002-2008 Jiří Zlatuška, Petr Just, politolog z Metropolitní univerzity Praha a Ivana Cabrnochová,  senátorka 2014-2016.  Moderování se zhostil právník a zástupce Institutu pro politiku a společnost Milan Hamerský.

Senát provází již od počátku jeho obnoveného fungování chvílemi více, chvílemi méně vyhrocená debata. “Potřebuje vůbec země velikosti České republiky senát?” je jedna z otázek, která rezonuje společností. O potřebnosti Senátu vyjádřil pochybnosti i prezident republiky Miloš Zeman. Zastánci senátu argumentují, že se jedná o nenahraditelný instrument kontroly nad parlamentem a záruku stability. Potřebujeme tedy senát? A jaký by tento senát měl být?

Jako hlavní diskutované okruhy náš reportér identifikoval tyto:

• Jaký je současný význam Senátu?
• Jak zlepšit efektivitu fungování Senátu: způsob práce a počet výborů, komisí a funkcí.
• Je vhodné posílit pozici Senátu? Jaké nové pravomoci by mohl získat?
• Jak zvýšit volební účast v senátních volbách, a proč účast klesá v 2. kole senátních voleb?

1 ) Jaký je současný význam Senátu?

To, jak je momentálně ústavně zakotven mu dává předpoklady k tomu, aby fungoval efektivně. Kritika senátu často vyplývá z neznalosti fakt – kdyby s nimi byli kritici seznámeni, jistě by změnili názor na jeho smysluplnost.

Z hlediska fungování 2 komorového systému je dobré, když na sobě komory fungují nezávisle. Pokud obě komory mají stejnou funkci, vyvstává otázka, zda mají smysl, avšak v případě České republiky tomu tak není.  Senátoři mají např. jiné funkční období (6let, přičemž každé dva roky se obměňuje třetina senátorů), což přirozeně ovlivňuje jeho složení a umožňuje mu jeho osazenstvu konat nezávisle na dolní komoře Parlamentu. Senát tak slouží jako stabilizační mechanismus – není vázán na proměnlivější prostředí Poslanecké sněmovny.

Vláda často upravuje návrhy podle toho, jak má vůči sobě naladěný Senát. Proto nelze některé věci kvantitativně změřit, protože zákony jdou do Senátu často již v upravené formě. Senátu by měla být k dobru také přičtena i jeho kontrolní funkce. Senát na druhou stranu selhal např. při hlasování o přímé volbě prezidenta, kde zklamal především nízkou úrovní odborné debaty.

2) Co by zefektivnilo fungování Senátu?

Možnosti je snížení počtu výborů ze sedmi „resortních“ na tři, snížit by se mohl i počet komisí. Jako problematickou vidí diskutující i slučitelnost funkce senátora a uvolněných funkcí v samosprávě (starostové, hejtmani). 

3) Je vhodné posílit pozici Senátu? Jaké nové pravomoci by mohl získat?

Posílení Senátu jde vždy na úkor dalších institucí, buďto Poslanecké sněmovny nebo prezidenta. Posílení pozice senátu by musela schválit coby ústavní změnu Poslanecká sněmovna (a logicky i Senát) a to kvalifikovanou většinou, tedy 3/5 všech poslanců a senátorů. Zde dle diskutujících může nastat problém, jak se ukázalo již v minulosti: V roce 2001 byl podán Senátem první komplexní návrh o změně pravomocí. Tento návrh skončil už v prvním čtení v Poslanecké sněmovně.

Diskutující se domnívají, že má smysl usilovat o změnu ústavy ve prospěch senátu. Jedna z pravomocí, kterou by Senát měl mít, by mělo být spolu-jmenování členů Česká národní banky, které momentálně výlučně náleží prezidentovi.

Je však nutné si uvědomit, že změny iniciované Senátem samým se budou v negativně nastavené Sněmově prosazovat těžko. Zároveň je dle pana Justa složité si představit, že by jakákoliv státní instituce přišla sama s návrhem, jež by její pozici oslabila.

Jako pozitivní aspekt posílení role Senátu ve vztahu k veřejnosti a veřejnému mínění, vidí diskutující, že byl-li by Senát vnímán jako „kladivo na vládu“, samotná veřejnost by vnímala Senát jako smysluplnou instituci.

Další podnětnou myšlenkou, jíž se debatující zabývali, byl systém checks-and-balances v mocenském trojúhelníku Poslanecká sněmovna – Senát – prezident. Prezidentské veto přehlasovává usnesení Poslanecké sněmovny i Senátu, veto samotné ale přehlasovává jen PS. Stojí za zamyšlení, zda by veto neměl přehlasovávat i Senát. Za zvážení by rovněž stálo, zda by se neměla prodloužit délka, kterou má Senát na projednání zákonů.

4) Jak zvýšit volební účast v senátních volbách, a proč účast klesá v 2. kole senátních voleb

Druhé kolo bylo spojeno s komunálními a krajskými již jednou v roce 2002 a účast byla solidní. Zrušení druhého kola by bylo čistější.

Při senátních volbách nevznikají tak výrazné dělící linie, jak tomu je při volbách parlamentních – nižší míra polarizace voličstva tudíž vede k nižší volební účasti. Tato charakteristika je spojená i s tím, že jsou kandidáti v senátních volbách do značné míry odkázání na osobní agitaci, podpora strany je tak do značné míry limitovaná. Spíše ke kontrolní pozici Senátu v českém institucionálním systému a vzhledem k tomu je mu připisována méně důležitá role, jsou volby vnímány jako méně důležité. S ohledem k nízké míře konfliktu a specifickému způsobu projednávání předložených spisů, je Senát poněkud nezajímavý i po divácké stránce, a tedy odsunut na druhou kolej mediálního zájmu.

Druhé kolo senátních voleb pak mělo solidní volební účast zejména v roce 2002, kdy byla volba spojena s volbami komunálními a krajskými. V diskusi zazněl i názor, že by zrušení druhého kola přispělo k čistotě voleb do Senátu. Obecně nižší účast se pak dá vysvětlit charakterem těchto voleb, kdy voliči často hlasují pro osobnosti – v případě, že je jejich kandidát vyřazen v prvním kole, ztrácí volič motivaci se druhého kola vůbec účastnit.

Senát v číslech:

• Náklady 521 milionů korun
• 192 zaměstnanců
• Za rok 2015 projednáno 192 tisků a 59 evropských tisků
• 192 tisíc lidí navštívilo pořádané akce (výstavy, koncerty, galerie, veřejná slyšení)

Zdroj: Výroční zpráva Senátu ČR pro rok 2015

Zajímavosti:

Senát byl kdysi trampolínou do politiky (viz. Topolánek, Čunek, Schwarzenberg – prohrál první senátní volby s Rychteským ve Strakonicích). V současné době se charakter změnil spíše v komoru do značné míry nezávislých osobností, kdy rozhodují osobní sympatie, a nikoliv stranická afiliace.