Host:
Jakub Landovský, vládní zmocněnec pro plnění závazků vůči NATO; bývalý český velvyslanec při NATO

Svět se mění a společnost s ním. Zatímco dřív byla válka vnímána jako výjimka, dnes je součástí každodenní reality. Válka na Ukrajině, nestabilita na Blízkém východě, hybridní útoky, sabotáže infrastruktury, kybernetické operace, migrační tlak i boj o suroviny ukazují, že bezpečnost už nelze chápat jako samozřejmost, ale jako prostor trvalého soupeření.

Bezpečnost už nelze chápat jako samozřejmý stav. Podle Jakuba Landovského, vládního zmocněnce pro plnění závazků vůči NATO a bývalého českého velvyslance při NATO, svět nevstupuje pouze do období nových válek, ale především do éry trvalého soupeření, tlaku a nejistoty. Státy budou muset znovu promýšlet, jak chránit vlastní suverenitu, infrastrukturu, ekonomiku i společnost. „Svět bezpečný nikdy nebyl. To jsme jen podlehli chvilkovému zdání, které od devadesátých let přežívá v našich myslích,“ řekl Landovský. Se slovem válka by podle něj bylo dobré šetřit, protože patří k nejtvrdším formám mezistátního konfliktu. Přesnější je podle něj mluvit o soupeření, které může mít mnoho podob – od ozbrojených konfliktů přes kybernetické útoky až po tlak na infrastrukturu nebo veřejné mínění.

Konec „mírové samozřejmosti“ podle Landovského znamená především konec iluze, že po studené válce zavládne globální shoda na liberálním řádu. Stabilita druhé poloviny 20. století sice nebyla pro země za železnou oponou svobodná, ale byla relativně předvídatelná. Po roce 1989 se Západ nechal ukolébat představou, že konflikty patří minulosti.

Evropa už není středem světa

Proměna bezpečnostního prostředí souvisí i se změnou světového řádu. Jeho budoucí podoba podle Landovského sice zatím není jasná, ale některé trendy už viditelné jsou: Spojené státy se více soustředí na vlastní zájmy, těžiště světového soupeření se přesouvá do Indo-Pacifiku a vztahy mezi Čínou, Indií a Spojenými státy budou určovat podobu světa více než evropské debaty.

Evropa si musí přiznat, že už není přirozeným centrem světového dění. „Evropa byla vždy zvyklá na to, že je centrem světa. Dnes se stává spíše klidnou periferií bez většího vlivu,“ řekl Landovský. Zároveň připomněl, že právě v Evropě se stále žije mimořádně dobře. Kontinent má vysokou kvalitu života, kulturu, sociální systém i svobodu. Obhájit tyto hodnoty ve světě, kde ostatní mocnosti rostou a sledují vlastní zájmy, bude stále obtížnější.

Obrana není jen věcí armády

Obranyschopnost státu nelze zužovat na armádu, tanky nebo stíhačky. „Je to věc celé vlády, potažmo celé země, všech lidí v této zemi,“ řekl Landovský. Armáda má připravovat jednotky pro kolektivní obranu a chránit české území i infrastrukturu při krizích, blackoutu nebo vnitřních nepokojích. Aby to ale mohla dělat, musí fungovat doprava, zdravotnictví, nemocnice, kybernetická bezpečnost, datová infrastruktura i systém státních rezerv. Stát by se měl soustředit na projekty, které jsou potřebné v krizi a užitečné v míru. Příkladem je kybernetická bezpečnost nebo národní utajovaná síť. „Jsme závislí na datech. Co je v katastru, je vaše vlastnictví. Když katastr zmizí kybernetickým útokem, bude najednou chaos,“ upozornil.

Bezpečný stát je podle Landovského takový, který si může svobodně vybírat spojence, není vystaven vydírání a dokáže odstrašit ty, kteří by chtěli zasahovat do jeho suverenity. Pro stát velikosti České republiky je proto klíčové být součástí širšího bezpečnostního rámce. Členství v NATO chápe nikoliv jako omezení suverenity, ale jako její posílení. Česko se sice zavazuje ke společným pravidlům a obranným výdajům, zároveň ale získává ochranu nejsilnějšího obranného společenství světa. Neutralita podle Landovského není levnou alternativou. „Lidé, když říkají, že budeme neutrální, si vůbec neuvědomují, kolik to stojí,“ poznamenal.

Klíčem je podle něj adaptace. Stát, který má průmyslovou základnu, pracuje s duálními technologiemi a nebojí se moderních řešení, bude odolnější než společnost, která pouze nakupuje drahé „staré železo“ do tradiční armády.

Ukrajina je náš problém

Válka na Ukrajině změnila svět výrazněji než proměna americké politiky. Evropa si dlouho nechtěla připustit, že nejde o vzdálený konflikt na okraji, ale o její vlastní bezpečnostní problém. Nakonec však začala nést větší díl odpovědnosti. „Ukrajina není problém Ameriky. Je to náš problém,“ řekl Landovský.

Evropa nakonec dokázala nasměrovat zdroje na pomoc Ukrajině, stále jí ale chybí jasná představa, jak má vypadat mír a stabilita po skončení bojů. Pokud chce hrát roli v novém uspořádání světa, nestačí pouze financovat podporu Ukrajiny. Musí také vědět, jakého cíle chce dosáhnout.

Landovský připomněl osobní zkušenost z doby, kdy Rusko zahájilo invazi na Ukrajinu (24. února 2022) a on působil jako český velvyslanec při NATO. Východní státy varovaly západní spojence, že v Evropě může začít válka. Ti jim ale často nevěřili. Právě tehdy si podle svých slov uvědomil, že je třeba méně spoléhat na deklarace a více sledovat skutečné zájmy a schopnosti jednotlivých aktérů.