Hosté:
Adam Vojtěch, ministr zdravotnictví České republiky
Štěpán Svačina, předseda České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně
Martin Sklenář, ředitel pro smluvní vztahy a financování zdravotních služeb, AKESO Holding, a. s.

Úhradová vyhláška patří k nejdůležitějším nástrojům financování českého zdravotnictví. Každoročně nastavuje vztahy mezi zdravotními pojišťovnami a poskytovateli, ovlivňuje ekonomickou stabilitu zdravotnických zařízení i dostupnost péče pro pacienty. Hlavním problémem celé oblasti přitom podle účastníků pracovní snídaně není pouze nedostatek peněz. Stejně důležité jsou nízká efektivita, nevhodné rozdělení prostředků a systém, který stále odměňuje především objem poskytnuté péče, nikoliv její kvalitu a výsledky.

Úhradová vyhláška zajišťuje stabilitu, ale je příliš složitá

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch označil za zásadní problém silnou vazbu úhrad na množství vykázané péče. Stát podle něj disponuje daty, která ukazují rozdíly mezi jednotlivými poskytovateli. Cílem připravovaných změn má proto být větší zohlednění výsledků léčby, kvality a efektivity. Předseda České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně Štěpán Svačina upozornil na rozdíly v četnosti vyšetření i na péči, která pacientům nepřináší odpovídající užitek. Podle něj je možné část výkonů omezit bez zhoršení zdravotních výsledků.

Současná vyhláška poskytuje podle hostů určitou jistotu celému systému, současně je však komplikovaná a krátkodobá. „Je to naprosto přežité, ale vytváří to stabilitu systému,“ charakterizoval její roli Štěpán Svačina. Vyhláška podle něj pomáhá zajistit financování poskytovatelů v následujícím roce, ale neřeší dlouhodobou podobu péče ani investice, které se systému vyplatí až v delším horizontu.

Systém úhrad je navíc podle Martina Sklenáře, ředitele pro smluvní vztahy a financování zdravotních služeb v AKESO Holding, a. s., natolik složitý, že poskytovatel často nedokáže bez specializovaného aparátu předem spolehlivě určit, kolik za konkrétní péči získá. Vyhláška se navíc podle něj postupně změnila z minimální pojistky pro nedohodnuté segmenty ve faktický strop, od něhož se pojišťovny nechtějí při individuálním vyjednávání odchylovat. Tím může omezovat smluvní flexibilitu a konzervovat historické rozdíly mezi zařízeními.

Ministr Vojtěch připomněl, že úhradová vyhláška původně neměla být hlavním nástrojem rozdělování peněz. Jejím úkolem bylo především promítnout dohody mezi poskytovateli a pojišťovnami a rozhodnout tam, kde dohoda nevznikla. Ministerstvo proto připravuje změnu pravidel, která má posílit dohodovací řízení a omezit následné politické vyjednávání o jednotlivých segmentech. „Pro rok 2027 se podařilo uzavřít dohody ve 12 z 15 segmentů,“ řekl Vojtěch.

Financování musí podporovat změnu struktury péče

Diskuse ukázala, že systém potřebuje delší než roční plánování. Česká republika se musí připravit na stárnutí populace, růst počtu chronicky nemocných a vyšší poptávku po následné, dlouhodobé a domácí péči. Podle Vojtěcha má Česko stále vysoký počet akutních lůžek, přitom část z nich není plně využívána. Úhradový systém by měl více podporovat přesun péče do ambulancí, jednodenní medicíny a domácího prostředí.

Sklenář ale upozornil, že nemocnice často nemají kam propustit pacienty, kteří již akutní hospitalizaci nepotřebují. Chybí kapacity následné, sociálně-zdravotní nebo domácí péče. Transformace proto nemůže spočívat pouze v omezení nemocničních úhrad. Nejprve musí vzniknout funkční alternativa.

Zdravotnictví disponuje rozsáhlými daty, jejich využití při řízení péče je však stále omezené. Jako příklady takové neefektivity zazněly duplicitní diagnostické výkony, rozdíly v předepisování antibiotik nebo vysoký počet některých pooperačních komplikací. Podle Sklenáře lékaři často opakují vyšetření, protože nemají k dispozici výsledky z jiného zařízení. Rozvoj elektronického zdravotnictví a sdílení laboratorních výsledků by proto mohly omezit zbytečné výkony a zlepšit návaznost péče. Štěpán Svačina podpořil iniciativy typu Choosing Wisely, které identifikují vyšetření a postupy s nízkým přínosem pro pacienta.

Ministr trvá také na tom, že aktivnější musí být i zdravotní pojišťovny. Neměly by pouze proplácet vykázanou péči, ale analyzovat rozdíly mezi poskytovateli a promítat je do smluvní politiky. Pokud některé zařízení výrazně vybočuje počtem výkonů nebo výsledky, měla by pojišťovna hledat příčiny a reagovat.

Aktivnější role pacienta

Diskuse se dotkla také postavení pacienta. Současný systém ho často vnímá spíše jako pasivního příjemce péče. Ministerstvo proto připravuje například automatické finanční bonusy pro pojištěnce, kteří absolvují preventivní prohlídky a screeningové programy. Cílem je motivovat pacienty bez složitého dokládání účtenek a žádostí.

Prevence má podle šéfa resortu společně s inovacemi představovat jeden z hlavních nástrojů, jak zvládnout budoucí demografický tlak. Bonusový systém však bude nutné nastavit tak, aby nezvýhodňoval pouze obyvatele, kteří již dnes mají k prevenci snadný přístup.

Závěr

Úhradová vyhláška zůstává důležitým stabilizačním nástrojem, ve své současné podobě však nedokáže sama řídit potřebnou transformaci zdravotnictví. Je příliš složitá, krátkodobá a silně navázaná na historickou produkci.

Další prostředky samy o sobě problémy systému nevyřeší. Financování musí více podporovat kvalitu, prevenci, koordinaci a přesun péče do vhodnějších forem. Současně je potřeba posílit dohodovací řízení, využívání dat a aktivní roli zdravotních pojišťoven.

Úhradová vyhláška by měla do budoucna převádět dlouhodobé priority zdravotní politiky do konkrétního financování. Neměla by každoročně nahrazovat rozhodnutí o tom, jakou strukturu péče české zdravotnictví skutečně potřebuje.