Dne 1. července 2025 došlo k předání předsednictví Rady Evropské unie z Polska do rukou Dánska. Pravidelné střídání předsednictví bývalo dříve vítaným prostředkem ke zviditelnění, neboť premiér či prezident předsednické země zastupoval EU při mezinárodních jednáních na nejvyšší úrovni. Mít fotografii s americkým prezidentem nebo zastupovat EU na jednání G7 bylo prestižní záležitostí. Po přijetí Lisabonské smlouvy však došlo k zásadním změnám ve struktuře EU – mimo jiné byla zřízena funkce předsedy Evropské rady (tím je v současnosti dosud málo viditelný Portugalec António Costa). Dnes tak předsednictví Radě EU znamená především stovky a tisíce jednání na nižších úrovních, formování konsenzu mezi jednotlivými členy a snahu posunout společnou politiku v oblastech, které si předsednická země vytyčí jako své priority. V době krize je navíc nutné rychle reagovat na nové skutečnosti a výzvy. Polsko se s touto rolí vypořádalo dobře. Limitem však – stejně jako v případě Česka – byly především domácí politické rozbroje, které Polsko do určité míry přibrzdily v realizaci některých specifických oblastí.

Hlavní body analýzy:

• Polsko během svého předsednictví dokázalo dotáhnout většinu svých priorit. Velmi důležitá byla opatření vůči expanzivní politice Ruska v Evropě – tzv. další balíčky sankcí a přípravy na zastavení energetických dodávek z Ruska. Naopak téma Ukrajiny, zejména její sbližování s EU, bylo během předsednictví spíše upozaděno.
• Pro Tuska představovalo problém především domácí politické kolbiště, jelikož celé předsednictví bylo poznamenáno kampaní před prezidentskými volbami, které liberálně-konzervativní vláda nakonec prohrála.
• Dánské předsednictví, kromě prosazování vlastních priorit, bude muset řešit dohodu o nových klimatických cílech pro rok 2040 – téma, které vyvolává silné emoce a u něhož bude nalezení shody nesmírně obtížné. Pro Dány tak může být jejich osmé předsednictví historicky nejtěžší.

Analýza – Karel Sál

Celý text naleznete v PDF pod odkazem níže.