Hosté:
Linda Štucbartová, zakladatelka projektu Sebeobrana pro všechny
Kristýna Mertlová, odbornice na radikalizaci mladých mužů a manosféru
Matěj Hollan, ředitel Asociace poskytovatelů adiktologických služeb

Úzkost, tlak na výkon i neustálý stres se staly běžnou součástí moderního života. Přestože se o duševním zdraví mluví víc než kdy dřív, stigma spojené s psychickými obtížemi přetrvává. Lidé se často bojí přiznat, že nezvládají tempo doby nebo že je vyčerpává neustálé porovnávání se s ostatními. Jak poznat, že už je problém vážný?

Podle Matěje Hollana, ředitele Asociace poskytovatelů adiktologických služeb, už nelze duševní zdraví vnímat jako osobní téma. „V současné době jde o diagnózu celé společnosti. Na datech vidíme, že zejména u dospívajících se psychický stav zhoršuje. Je to symptom, který musíme vnímat v širším kontextu,“ uvedl.

Klíčem k duševní pohodě je rovnováha mezi vnitřním nastavením člověka a prostředím, ve kterém žije. „Mohu být sebeodolnější, ale pokud se pohybuji v prostředí plném agrese a napětí, mé duševní zdraví v pořádku nebude,“ upozornila odbornice na radikalizaci mladých mužů a manosféru Kristýna Mertlová. Kriticky se postavila i k módnímu pojmu sebelásky, který podle ní často maskuje neochotu na sobě pracovat. „Raději mluvím o sebehodnotě, o vědomí si vlastních hranic a silných i slabých stránek,“ dodala.

Odolnost podle Lindy Štucbartové, zakladatelky projektu Sebeobrana pro všechny, neznamená pouze osobní sílu, ale i podporu institucí, které vytvářejí zázemí. „Kromě individuální odolnosti potřebujeme funkční instituce – školy, pracoviště, zdravotnictví – které pomohou lidem v oslabení,“ řekla. Stejně jako ostatní řečníci zdůraznila význam mezilidských vazeb a vztahů. Každý by podle ní měl mít okolo sebe alespoň pět blízkých přátel, na které se může kdykoliv a s čímkoliv obrátit. „Zároveň se musíme učit nejen sdílet, ale i správně reagovat. První věta, když se nám někdo svěří, má být: děkuji,“ doplnila Štucbartová.

Od prevence k empatii a odolnosti

Hollan navázal, že dostupná síť odborné pomoci v Česku stále chybí. Pomoc sice podle něj existuje, ale je jí málo. „Potřebujeme vytvořit systém, který nabídne podporu už v rané fázi potíží,“ vysvětlil. Hosté debaty se shodli, že klíčová je prevence – lidé by se už od dětství měli učit rozpoznávat, co znamená psychická nepohoda a kam se mohou obrátit.

Pokud jde o dospělé, Mertlová upozornila, že ti se s prevencí často nikdy nesetkali a nevědí, co si počít, když se objeví psychické problémy. V tomto ohledu varovala například před tlakem na dokonalost, který v lidech vyvolávají sociální sítě. „Snažíme se působit perfektně, a tím maskujeme vlastní slabost. Mít kolem sebe lidi, před kterými můžeme být autentičtí, je k nezaplacení,“ uvedla.

Osamělost jako civilizační nemoc

V závěru debaty se mluvilo o sociálních sítích, online prostoru a závislostech, které se s nimi pojí. „Uvízli jsme v online světě, ztrácíme schopnost normálně komunikovat. Nespíme, jsme podráždění – a to všechno se odráží na našem duševním zdraví,“ řekl Hollan. Mertlová k tomu ještě dodala, že právě osamělost se stala „epidemií současné generace“.

Mluvme spolu, naslouchejme si a nezůstávejme sami – tak by znělo poselství, na kterém se řečníci shodli. Jak připomněla Štucbartová, někdy stačí málo:
„Sdílená radost je dvojnásobná radost, sdílená bolest je poloviční. Osm minut denně stačí – zavolejte někomu, koho máte rádi.“