ipps

Institut pro politiku a společnost pořádal v úterý 8. března 2016 druhou debatu z cyklu Vzdělávání, tentokrát na téma Kdo má učit na českých školách? Kromě Dáši Divišové, nezávislé konzultantky a členky pracovní skupiny  Vzdělávání, která působí v Institutu pro politiku a společnost, přijali pozvání také Pavel Kysilka, bývalý výkonný guvernér ČNB a generální ředitel ČS a Pavlína Žáková, ekonomická poradkyně zastoupení Evropské komise v ČR. Debatu moderoval Bob Kartous, vedoucí komunikace EDUin a rovněž nezávislý konzultant Institutu.

Pavel Kysilka začal debatu velmi pesimisticky – Česká republika nedrží s ostatními zeměmi (nejenom Evropské unie) krok ve vzdělávání a školství. Ačkoli podle studií (OECD, IDEA atp.) je Česko v lehkém nadprůměru, co do výsledků žáků, které jsou chápány jako jeden z nástrojů, jak měřit kvalitu učitelů a stav školství a vzdělávání, od 90. let je zde patrná klesající tendence.

Řešením jsou peníze. Pedagogům by mělo být přidáno podle bývalého výkonného guvernéra ČNB a generálního ředitele ČS 50 až 100 % současných platů. Čeští učitelé jsou totiž ve srovnání s ostatními vysokoškoláky jen na 52 – 59 % výše platů. Tento poměr by měl být zvýšen až na 80 %. Učit budoucí generaci totiž musí ti nejlepší (na tom se shodli všichni řečníci i publikum), což ale znamená, že za to musí být náležitě odměněni. Nedostatečné financování souvisí s nízkou mírou spokojenosti s výkonem učitelského povolání a vírou ve vlastní práci.

To otevřelo také otázku a následnou kritiku připravovaného zákona o pedagogických pracovnících. Požadavek pedagogického vzdělání byl opět kritizován napříč panelisty i publikem. Učit by měli ti, kteří jsou nejlepší v oboru, kteří mají chuť a motivaci učit, čímž by se zvyšovala odbornost žáků/studentů (i přes to, že připravovaný zákon povoluje přednášet bez pedagogického vzdělávání do výše, úvazku).

Kromě platové politiky by ke zvýšení prestiže mohlo vést také širší využívání mentoringu, další vzdělávání učitelů skrze konzultace či návštěvy jiných škol. Diskutována byla také otázka pravidelného monitoringu výsledků žáků. Divišová vyzdvihla zapojení strategií Průmyslu 4.0 do vzdělávání, které od základu změní jak systém vzdělávání, tak i následné uplatnění a systém trhu práce.

Musí být vůle a chuť s tím něco dělat a především, nesmí chybět trpělivost. Výsledky zvýšení platů budou totiž vidět až za 15, 20 let. Inspirací pro ČR se v tomto ohledu může stát Finsko či Polsko.