Institut pro politiku a společnost 3. dubna 2017 po roce uvítal prof. Václava Bělohradského, tentokráte s přednáškou na téma Vzít věk postpravd vážně.

Tématem přednášky se prof. Bělohradský dotkl současného stavu společností, které jsou definovány předponou post. Ta může označovat celou řadu skutečností. Naše společnost je:

• postdemokratická
• postekonomická
• postheroická
• postindustriální
• postmaterialistická
• postmoderní
• postimperiální
• postkapitalistická
• postsekulární
• postemocionální
• …

Předpona post má u všech těchto charakterů symbolizovat, že nějaký konflikt, který definoval společnost, již není aktuální. Snaží se zachytit podstatnou změnu, konce určité éry. Zároveň však neznamená, že nová epocha překonává starou. Nezažíváme nástup nové éry, nových konfliktů nebo nových pravd. Věk postpravdy je definován jako souhrn všech charakteristik s předponou post. Je charakterizován jako současná touha vydobývat si stále nová a nová práva, která však jdou často proti historickému vývoji. Jako příklad prof. Bělohradský uvádí prosazování diskriminačních zákonů (jako stvaba zdi na hranicích USA a Mexika, kterou prosazuje prezident Trump, nebo výroky polského poslance o postavení žen). „Postpravdivý věk znamená, že se kolo začíná točit zpět.“

Dochází k proměně veřejného prostoru, který byl dříve definován otevřenou argumentací skrze níž se vedly spory. Na základě těchto arguementů a sporů docházelo k identifikaci s něčím obecným. Dnes se ale dostáváme do doby postfaktické – ke každému faktu, který podporuje argument, lze nalézt protifakta, alternativu. Diskuze proto nikdy nekončí, nemůžeme se domluvit, nemůžeme legitimně udělat hranici mezi faktem a hodnotou. Argumentace proto ustoupila a převládá dezidentifikace. Lidé se cítí zmateni, zklamání a převládá pocit, že nikam nepatří.

Je postpravdivý a postfaktický věk důvodem, proč je demokracie dnes v krizi? Prof. Bělohradský vidí především čtyři důvody:

1. nástup hyperoligarchií – dnešní elity již nejsou elitami národa. Vše, co je národní se považuje za brzdu a vyvolává nedůvěru. Nejsme schopni legitimizovat dnešní elity.
2. ztráta identitotvornosti práce – práce již nenabízí bezpečnost pro naši identitu.
3. rovnost je zabijákem autority – prosazujeme rovnost tam, kde nemá být, nebo kde působí groteskně.
4. diseminace fakticity – technologie přináší stále nové procesy, funkce a stavy, které neumíme zpracovat (ani legitimně, ani legálně).

Zároveň s tím se také zhroutilo střídání demokratické levice a demokratické pravice u moci. Zhroutila se důvěra ve střídání ideologií a rovnováhy. To vše vede k prudké poptávce po tom, dát dnešní době nějaký smysl, nějak ji definovat, ukotvit. Nástrojem je právě snaha otočit kolo vývoje zpět – nástup věku postpravd.