Čínský zájem o Afriku pozorujeme ve zvýšené míře od začátku nového milénia. V roce 2000 vzniká Fórum o čínsko-africké spolupráci (FOCAC), které má sloužit jako platforma pro rozvoj vztahů Číny s africkými zeměmi v oblastech ekonomiky, kultury a dalších. Tzv. pekingským konsenzem z roku 2004 se pak Čína vymezila vůči ekonomickému liberalismu Západu a nabídla rozvojovému světu alternativní model rozvoje založený na specifické čínské zkušenosti. Deklarované partnerství na bázi jih-jih a nevměšování do vnitřních záležitostí partnerských států bylo africkým lídrům velmi sympatické. Čína si tak vydláždila cestu k posílení svého globálního vlivu, ale hlavně k surovinám potřebným pro svůj další růst. Africké státy naopak získaly silného partnera, který nebude kritizovat jejich často nedemokratické způsoby vládnutí a nebojí se investovat i v nestabilním prostředí.

V roce 2006 pak vzniká první oficiální čínská strategie vůči Africe (Africa’s Policy Paper) definující jednotlivé roviny spolupráce: ekonomika, kultura a bezpečnost. O rok později už Čína získává nejvíce prostředků od Africké rozvojové banky a Světové banky na civilní projekty v Africe. Často se navíc jednalo o projekty v sektorech, kterým Západ přestal věnovat pozornost: průmysl, fyzická infrastruktura či zemědělství. V roce 2009 se už Čína poprvé stala nejvýznamnějším obchodním partnerem Afriky v daném roce. V posledních dvou dekádách tak Čína velmi výrazně proměnila mocenské poměry na africkém kontinentu, kde mezi zahraničními partnery do té doby dominovaly především USA, EU a její členské státy.

Čínsko-africká spolupráce má však i své výrazné limity a negativní stránky. Mezi ty nejzásadnější patří dlouhodobá podpora autoritářských režimů, prodej zbraní skupinám rebelů, ignorování důležitých lidsko-právních otázek, zaplavování afrických trhů levným čínským zbožím, dovážení vlastních pracovníků na vybrané projekty namísto podpory zaměstnanosti v lokálním prostředí či devastace životního prostředí v souvislosti s těžbou surovin. Jak se čínské partnerství s Afrikou vyvíjí dnes, v čem spočívají jeho přínosy a rizika a co to představuje pro EU, která stále patří mezi nejvýznamnější obchodní a rozvojové partnery afrických zemí?

Policy Brief – Vojtěch Šmolík, květen 2020

Celý text naleznete v PDF pod odkazem níže.