Přehled dopadů bankovních daní ve vybraných státech Evropy
V poslední dekádě, kdy byly evropské státy nuceny řešit následky finanční krize a orientovaly se na cíl zavedení účinného systému protikrizových opatření do budoucna, se velmi aktuálním tématem stalo sektorové zdanění v oblasti bankovnictví. V průběhu času tento institut začal navíc ovlivňovat hospodářské politiky zemí v mnoha dalších aspektech, překračujících původní protikrizový účel.
Zdroj obrázku: Pixabay.com
S bankovní daní bývá tradičně spojen vznik zvláštního fondu, jehož účelem je řešení nepříznivých následků krize bankovního sektoru, resp. předcházení úpadku bank. Do tohoto fondu plyne určitý podíl příjmů bank, ať už vypočtený z bankovních aktiv nebo daně z příjmů. Takovým fondem je v České republice i Fond pro řešení krize, který je součástí evropského Garančního systému finančního trhu. Nad rámec tohoto evropského mechanismu však některé členské státy zavedly speciální bankovní daň na národní úrovni.
Hlavním smyslem tohoto policy paperu je představit přehled fungování a dopadů zavedených národních bankovních daní v období po hospodářské krizi, tedy po roce 2010 v šesti vybraných evropských státech, které jsou České republice kulturně, sociálně, ekonomiky, historicky i právně nejblíže – v Maďarsku, Rakousku, Německu, Slovensku, Polsku a Rumunsku. Cílem je přehledným způsobem shrnout hlavní motivy pro přijetí bankovní daně, jejich koncepci, strukturu, vymezit a porovnat pozitivní aspekty těchto opatření s případnými negativními následky. Z pohledu metodologického byla v první části použita převážně metoda deskriptivní, následně je využívána více metoda analytická a rovněž metoda komparativní.
Analýza vybraných států prokazuje, že státy mají spíše tendenci daně snižovat (např. Rakousko a Slovensko) nebo rušit (např. Německo, které daň na národní úrovni zrušilo a ponechalo si tak pouze evropskou bankovní daň). Koncepce daně je též značně proměnlivá, a to i s ohledem na její účel, neboť daň může směřovat nejen k přípravě na budoucí hospodářskou krizi (srov. Německo), ale i k jiným cílům, např. k omezení ziskovosti, velikosti či růstu velkých bank (srov. Maďarsko, Polsko) nebo prostému zvýšení příjmů státního rozpočtu (srov. Rumunsko). Studie a analytické materiály prokazují, že banky mají tendenci zvýšené náklady bankovní daně přenášet (alespoň zčásti) na klienty, a to zejména v oblastech a produktech, kde je trh nejméně konkurenční, zdražovat finanční produkty a zhoršovat úvěrové podmínky. Excesivní snížení ziskovosti odvětví může vést ke zhoršování ratingu, odlivu investic, odchodu investorů a tím tak k destabilizaci celé ekonomiky.
V České republice byl návrh na zavedení bankovní daně ve formě aktiv opakovaně předložen, zatím však nebyla nalezena dostatečná politická podpora k jejímu zavedení. Specifikem daně z aktiv je zejména to, že daň je počítána bez ohledu na ziskovost, tedy i když je banka v daném zdaňovacím období ve ztrátě. Dále není vyřešeno, jaké bude určení daně, tedy zda bude plynout do zvláštního protikrizového nebo jiného fondu, či zda bude sloužit pouze jako doplněk příjmů státního rozpočtu.
Jako protiváha bankovní daně se v České republice uvažuje o zřízení Fondu národního rozvoje, do kterého by banky (na základě dobrovolnosti či dohody se státem) odváděli určitou částku ze svých příjmů za účelem zvýšení investiční kapacity České republiky, a to v souladu s připravovaným Národním investičním plánem a dalšími strategickými dokumenty státu.
Dílčím závěrem vyplývajícím z tohoto policy paperu je, že za účelem minimalizace rizik a dopadů na ekonomiku by před zavedením bankovní daně měla být provedena dostatečně kvalitní analýza dopadů.
Policy Paper – Institut pro politiku a společnost, červenec 2019
Celý text naleznete v PDF pod odkazem níže.
PDF ke stažení