Evropa se nachází v období zásadní proměny bezpečnostního prostředí. Ruská agrese proti Ukrajině, rostoucí geopolitické napětí i proměny transatlantických vztahů zpochybňují dosavadní předpoklady evropské stability. Tento text analyzuje, jak se mění role NATO a Evropské unie, jaké nové výzvy formují evropskou bezpečnostní architekturu a jaké scénáře dalšího vývoje připadají v úvahu. Ukazuje, že budoucí stabilita Evropy bude záviset nejen na schopnosti reagovat na aktuální hrozby, ale především na dlouhodobé strategii, koordinaci a politické vůli jednotlivých států.

Hlavní body analýzy:

• Ruská invaze na Ukrajinu ukončila představu stabilní Evropy bez rozsáhlé mezistátní války. NATO posílilo kolektivní obranu, rozšířilo se o Finsko a Švédsko a více se zaměřilo na předsunutou obranu a vyšší výdaje na obranu. Zároveň Evropská unie prohloubila obrannou spolupráci a posílila svou roli geopolitického aktéra.
• NATO zůstává hlavním garantem kolektivní obrany, zatímco EU Alianci doplňuje v oblasti odolnosti, obranného průmyslu a boje proti hybridním hrozbám. Debata o strategické autonomii se posunula k pragmatičtějšímu přístupu – větší evropská odpovědnost v rámci NATO, nikoli mimo něj.
• Válka na Ukrajině ukázala potřebu věrohodného odstrašení, společenské odolnosti a silné obranné průmyslové základny. Česká republika hraje aktivní roli v podpoře Ukrajiny, posilování východního křídla NATO a rozvoji evropské obranné spolupráce. Zároveň zůstávají klíčové stabilní transatlantické vztahy.

Analýza – Karel Sál

Celý text naleznete v PDF pod odkazem níže.