Pokus o vyjádření nedůvěry vládě – otázky a odpovědi
Včera začala mimořádná schůze Sněmovny, na které se opoziční poslanci pokusili vyjádřit nedůvěru vládě. Dnes schůze skončila s předpokládaným výsledkem, vláda hlasování přežila a pokračuje.
Proč vůbec opozice vyvolala hlasování?
Již před hlasováním bylo takřka jisté, že opozice nebude mít dostatečný počet hlasů a k vyslovení nedůvěry vlády nedojde. Přesto k tomuto kroku dojít muselo. Těžko by opoziční poslanci mohli aktivně vystupovat na protivládních demonstracích a na sociálních sítích sdílet fotografie s důkazem o účasti na těchto demonstracích, aniž by se legálním a legislativním způsobem nepokusili vládu svrhnout. Nejde zkrátka hřímat na náměstích a Facebooku a pak v lavicích Poslanecké sněmovny jen sedět a nic nedělat. Vláda to však opozici nechtěla moc usnadnit, proto si ministři poctivě připravili referáty na téma: „Co jsme za rok vlády dokázali“, což celou schůzi prodloužilo až do ranních hodin. Z hlediska plýtvání času vlády či opozice tak tento zápas skončil spravedlivou remízou 1:1.
Byla tato schůze o vyslovení nedůvěry vlády něčím jiná?
Ne.
Stalo se vůbec něco zajímavého?
I přes předpokládaný a již dříve osvědčený formát souboje, kdy vláda prezentuje své fungování jako historicky nejlepší a opozice hodnotí vládu za historicky nejhorší, se našlo pár zajímavých momentů. Tím prvním bylo jednání poslaneckého klubu ČSSD, zda vládu kvůli (ne)výměně ministra kultury skutečně podpoří. Chvíli to vypadalo na zápletku, zejména poté, co po jednání klubu jednotliví poslanci prezentovali rozdílné výsledky schůzky. Poměrně rychle se však situace vyřešila a z poslaneckého klubu sociálních demokratů se ozvalo tvrdé a jednoznačné: „Zatím vládu podpoříme, ale uvidíme. Situaci budeme nadále monitorovat a vyhodnocovat.“
Dále zaujala ministryně spravedlnosti Benešová, která přítomným poslancům oznámila, že je moc dobře zná z policejních odposlechů. Díky tomu si jistě zajistila opětovnou solidní účast na demonstracích proti svojí osobě. Jelikož šlo o první výraznější veřejné vystoupení ministryně v Poslanecké sněmovně od jejího jmenování, musím pochválit její talent. Jednou větou všechny naštvat a podpořit důvody pro demonstrace proti vlastní osobě, to jen tak někdo neumí.
Pak už zaujal snad jen projev ministra kultury v demisi Staňka. Ten si za svůj věcný a faktický projev, kterým reagoval na veškerou kritiku a vysvětloval své kroky, vysloužil potlesk od poslanců ČSSD, ANO, ministrů i premiéra. Tedy od lidí, kteří ho chtějí z jeho funkce odvolat.
Pozornost prý vzbudilo také vystoupení ministryně práce a sociálních věcí Maláčové, ale jelikož to byl až někdy po půlnoci, nikdo už moc nevnímal. Jinak se nic zvláštního nestalo.
Kdo vlastně vyhrál?
Vítězem je jednoznačně prezident Miloš Zeman. Ačkoliv si v klidu užíval cestu po jeho milované Vysočině, je osud vlády zas a znovu v jeho rukách. Všichni teď čekají, jak dopadne demise ministra Staňka a zda dojde ke jmenování jeho nástupce Michala Šmardy. Pokud s tímto krokem bude prezident otálet, může se stát, že sociálním demokratům skutečně dojde trpělivost a z vlády odejdou. Pak by je patrně nahradila SPD, ale možných scénářů by se nabízelo více. Každopádně pokud je výsledek mimořádné schůze Poslanecké sněmovny o vyslovení nedůvěry vládě to, že osud vlády není v rukách poslanců, ale v rukách prezidenta, pak je v naší zastupitelské demokracii asi něco špatně.