„Ukrajinu Rusko považuje za existenční záležitost. Proto ta intenzita konfliktu. Proto ta nemožnost konflikt ukončit prohrou. Prezident Putin rozehrál hru, ve které ví, že de facto nemůže prohrát. Použití jaderných zbraní by s sebou v tomto případě neslo i určitý prvek iracionality,“ říká v dalším díle podcastu komentátora Lidových novin Jana Macháčka expert na jaderné zbraně z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, Vlastislav Bříza.

Podcast War zone Jana Macháčka vznikl z iniciativy Institutu pro politiku a společnost a věnuje se kontextu probíhající války na Ukrajině. Čtvrtý díl byl zaměřen na problematiku použití jaderných zbraní ze strany Ruské federace, což vyvolává tlak na mezinárodní společenství zaujmout k této eskalaci určitý postoj.

„Ruská federace má ve své vojenské doktríně možnost použít jaderné zbraně jako první. Nicméně je to podmíněno tím, že bude ohrožena sama existence Ruské federace. Ta v případě, že válka se odehrává na jiném území než Ruské federace, v tuto chvíli nehrozí,“ vysvětluje Bříza s tím, že samotné použití jaderné zbraně by i pro Putina bylo spíše Pyrrhovo vítězství. Domněnka, že pouze jadernými zbraněmi může Ruská federace přinutit ukrajinskou armádu ke kapitulaci, je naivní. Bříza dále dodává, že současná válka na Ukrajině je již ve své čtvrté fázi a pokládá si otázku, kam by mohl tento konflikt dále eskalovat.

Taktika rychlého útoku na ukrajinské území nevyšla, takže se Ruská federace rozhodla začít s plošným bombardováním měst a útoky na kritickou infrastrukturu, včetně škol a nemocnic. Avšak ani tento plán nedosáhl kýženého cíle a dochází tak ke zvažování plánu D, a sice využití taktických jaderných zbraní na území Ukrajiny. Uskutečnění plánu je podle Břízy ovšem stále nepravděpodobné, i s ohledem na určitou míru racionality v Putinově chování ve vztahu k jadernému programu.

V souvislosti s válkou na Ukrajině se objevily obavy z využití taktických jaderných zbraní v areálu ocelárny Azovstal. Dopady takového útoku by mohly mít nedozírné následky pro celou Evropu, přičemž se nabízí srovnání s černobylskou jadernou katastrofou z roku 1986. Podle Břízy ale použití jaderné zbraně v této oblasti nedává žádný smysl. „Ve chvíli, kdy použijete jadernou zbraň, tak překročíte jakýkoliv práh snášenlivosti se západní civilizací.“

Další podstatnou dimenzí ruského útoku na Ukrajinu je ukázání toho, že Rusko nedokáže svými vojenskými silami čelit jednotkám NATO. „Tato invaze jasně a v plné nahotě ukázala, kam až může dospět korupce v ruském systému,“ poukazuje Bříza s tím, že konvenční slabost ruské armády bude mít fatální dopad na vnímání ruského vlivu v Evropě a na současné snahy Finska a Švédska vstoupit do NATO. Bříza dodává, že v Rusku naopak stoupne význam jaderných zbraní, jakožto posledního mocenského nástroje Ruska ve světové geopolitice.

Co se týče způsobů, jak předejít možnému jadernému útoku Ruska, Bříza konstatuje, že jakákoliv ofenzivní reakce ze strany NATO by mohla znamenat bezprostřední střet s Ruskou federací. Zároveň by mohlo dojít k rychlému přechodu z taktického na strategický jaderný útok, jenž má mnohonásobně větší zničující sílu. Zároveň je však Vlastislav Bříza přesvědčen o dostatečně vyspělé reciproční strategii namířené proti jakékoli agresi Ruska směrem k zemím Pobaltí, pokud by k takové agresi došlo.