Host:
Veronika Kuchyňová Šmigolová, mimořádná a zplnomocněná velvyslankyně České republiky v Izraeli

Blízký východ se v posledních týdnech znovu ocitl ve fázi výrazné bezpečnostní eskalace. Po sérii vojenských úderů Spojených států a Izraele na cíle v Íránu a následné íránské odvetě se region dostává do situace, která může zásadně proměnit jeho další vývoj. Aktuální situace v Izraeli a blízkost íránské bezpečnostní hrozby byly hlavními tématy rozhovoru s mimořádnou a zplnomocněnou velvyslankyní České republiky v Izraeli Veronikou Kuchyňovou Šmigolovou.

Írán jako klíčová bezpečnostní hrozba

Velvyslankyně popsala situaci v Izraeli jako dlouhodobě napjatou, avšak v posledních dnech relativně stabilní. Írán podle ní podniká raketové útoky pravidelně, jejich rozsah je však omezený a většinu střel se daří zachytit. „Írán střílí rakety několikrát denně, ale z větší části se je daří sestřelovat,“ uvedla. Za problematické označila zejména použití kazetové munice, která způsobuje materiální škody v obytných oblastech. Díky vysoké připravenosti obyvatel a systému krytů však útoky většinou nevedou k výrazným ztrátám na životech.

Současnou situaci podle ní izraelská společnost nevnímá s nadšením, ale jako součást širšího bezpečnostního střetu. „Izraelci jsou ochotni zatnout zuby a nějakou dobu v tomhle režimu vydržet,“ popsala náladu ve společnosti. Je důležité připomenout, že Izrael vnímá Írán jako svého dlouhodobého protivníka.

Velvyslankyně připomněla, že nepřátelská rétorika íránského režimu vůči Izraeli je dlouhodobá a zásadně formuje bezpečnostní uvažování země. „Izraelci už desítky let slyší, že sionistická entita nemá právo existovat,“ uvedla. Podle ní proto Jeruzalém chápe současnou operaci jako pokračování dlouhodobého konfliktu, nikoli jako izolovanou epizodu. Hlavním cílem je především omezení íránských vojenských kapacit, zejména v oblasti balistických raket. Změna režimu v Íránu přitom nemá být primárním cílem operace. „Hlavním cílem není změna režimu, ale omezit hrozbu, kterou země představuje,“ doplnila.

Role Spojených států a cíle operace

Podle Kuchyňové Šmigolové má Izrael v cílech operace relativně jasno, zatímco americký přístup se zdá být proměnlivější. Spolupráce obou zemí je podle ní klíčová, zároveň však nemusí znamenat úplnou shodu v konečné fázi konfliktu. „Izrael si uvědomuje, že bez USA by ta operace byla mnohem obtížnější,“ uvedla. Zároveň upozornila na možnou odlišnost v načasování ukončení operace: „Prezident Trump se může rozhodnout, že už tu válku vyhrál, a operaci ukončit.“ Na druhou stranu Izrael podle ní usiluje o dlouhodobé oslabení íránských kapacit, nikoli pouze o jednorázové odstrašení.

Debata se dotkla i dopadů konfliktu na izraelskou politiku. Operace proti Íránu má podle velvyslankyně velmi širokou podporu veřejnosti, která se pohybuje napříč společností. „Podporuje ji kolem 90 % Izraelců,“ uvedla Kuchyňová Šmigolová. Tato podpora se však zatím výrazněji nepromítla do posílení pozice premiéra Benjamina Netanjahua (volby do Knesetu jsou naplánované na konec října 2026). Konflikt podle ní nepřináší zásadní politický zisk, ale ani ztrátu.

Vedle samotného průběhu války se ve veřejné debatě objevují i další témata, například otázka vojenské služby ultraortodoxních Židů nebo bezpečnost obyvatel severních oblastí země.

Riziko regionální eskalace

Jak reálná je možnost rozšíření konfliktu a zapojení okolních států? Velvyslankyně upozornila, že napětí se již nyní promítá do dalších částí regionu, včetně Libanonu. Zároveň popsala strategii Íránu, který se podle ní snaží zasahovat i další státy: „Útočí na civilní cíle v zemích zálivu, aby je odradil od podpory Spojených států a Izraele.“

Rizikovým faktorem zůstává také energetická infrastruktura a námořní trasy v oblasti Perského zálivu, jako například zablokování Hormuzského průlivu, kterým obvykle proudí přibližně 20 procent světové spotřeby ropy. Jejich případné narušení by mohlo konflikt dále eskalovat a prodloužit.

V debatě zazněla i otázka vývoje uvnitř samotného Íránu. Podle velvyslankyně může oslabování jednotlivých představitelů režimu narušovat jeho vnitřní fungování a vytvářet tlak na změnu. „Eliminace těchto lidí vnáší do systému chaos a nejistotu,“ uvedla.

Současně ale upozornila, že režim zůstává silný a připravený použít násilí proti vlastnímu obyvatelstvu. Přesto podle dostupných informací existuje v íránské společnosti poptávka po změně, zejména mezi mladší generací. Případná změna režimu v zemi by znamenala zásadní proměnu regionu i širšího mezinárodního prostředí. Takový vývoj však zůstává nejistý. „Byla bych ráda, kdyby ke změně režimu došlo, ale stoprocentně přesvědčená o tom nejsem,“ uzavřela velvyslankyně.