Česká republika na začátku července převzala roční předsednickou štafetu v rámci Visegrádské skupiny – důležitého politického pilíře středoevropských států. Ohledně výzev, před kterými skupina i Česko jako předsedající člen stojí, hovořili na pracovní snídani 18. července 2019 Tomáš Petříček, ministr zahraničních věcí České republiky, a J. E. Peter Weiss, velvyslanec Slovenské republiky v České republice. Setkání moderovala Marcela Konrádová, externí analytička Institutu pro politiku a společnost.

V4 je unikátní projekt, který i přes naplnění počátečních cílů, a to zlepšení porozumění a spolupráce mezi středoevropskými zeměmi a zabezpečení rychlejší integrace do NATO a EU, má svou hodnotu a význam. Oba řečníci jej spatřují zejména ve vzájemném porozumění, spolupráci a zabezpečení místa v mezinárodních institucionálních strukturách. Visegrádská skupina jako nástroj prosazení se v Evropě hraje i dnes významnou roli vzhledem ke zvyšující se polarizaci nejen v jednotlivých členských státech, ale i napříč evropskými zeměmi.

Česko přebírá roční štafetu od Slovenska v období bezprostředně po volbách do Evropského parlamentu, v době pokračující azylové a migrační krize, brexitem i neutichající kritiky evropských institucí poukazujících na autoritářské tendence v Polsku a Maďarsku. Ministr Tomáš Petříček hovořil o plánech pro české předsednictví, které je zastřešeno mottem V 4 Reasonable Europe (V4 pro rozumnou Evropu). Cílem je pokračování dynamiky nastavené Slovenskem v rámci tří tematických okruhů:

1. Reasonable solutions (rozumná řešení: prohloubení vnitřního trhu EU a uchování čtyř svobod, podpora evropské integrace zemí Západního Balkánu a pro-evropského směřování zemí Východního partnerství, obranná spolupráce, mezilidské vztahy uvnitř V4);
2. Revolutionary technologies (revoluční technologie: věda, výzkum a inovace, umělá inteligence, malé a střední podniky apod.);
3. Reconciling approaches (slaďování přístupů: jednání o budoucím víceletém finančním rámci EU, migrační a azylová politika, energetika, infrastruktura).

Předsednictví chápe jako prostor, kde se pomocí dialogu a spolupráce vyplatí hledat společná řešení směrem k další stabilizaci evropského kontinentu, včetně procesu rozšiřování a podpory sousedské politiky.

J. E. Peter Weiss zdůraznil, že cílem spolupráce v rámci V4 by dlouhodobě mělo být také úsilí o změnu vnímání všech čtyř států jako postkomunistických (jsme integrální součástí Unie, ať již institucionálně, tak hodnotově), jako tzv. trouble makerů (nemáme problém naplňovat Maastrichtská kritéria, ekonomicky jsme dohromady silnější než Francie) a dovnitř zemí zdůrazňování přínosů, které nám členství v Unii přináší. Důležité v tomto směru je, že visegrádská spolupráce má za sebou konkrétní výsledky a je postavena na vzájemné důvěře přesahující politické cykly. Jako největší nebezpečí vidí (nejen v rámci členských zemí V4) sílící nespokojenost s fungováním EU a abstraktnost Bruselu. Visegrádské země by naopak měly přispívat k budování silné, akceschopné, konkurenceschopné a bezpečné Evropy, založené na hodnotách demokracie, svrchovanosti práva, respektu k lidským právům a svobodám a současně na principech subsidiarity, proporcionality a udržitelnosti.