Vztahy s Čínou ve světle China Investment Forum 2018
S ohledem na narůstající politiku protekcionismu a změnu narativu vůči Číně ze strany Trumpovy administrativy nabývá směr evropsko-čínských vztahů, potažmo česko-čínských vztahů, nových rozměrů. Začíná vyvstávat otázka, zda Čína nahradí USA jako hlavního obchodního partnera evropských zemí. Ve světle těchto událostí pořádal 17. října 2018 Institut pro politiku a společnost debatu s názvem Vztahy s Čínou ve světle China Investment Forum 2018, jejímž cílem bylo zhodnotit výsledky pátého ročníku CIF a budoucnost spolupráce s Čínou zejména v oblasti finanční spolupráce a bankovnictví, digitální ekonomiky, spolupráce v rámci Belt Road Initiative (BRI) a také na poli zemědělství a potravinářství.
Debata byla rozdělena do dvou částí, které moderoval ekonom Aleš Michl. V rámci prvního panelu vystoupili Lucie Vondráčková (ředitelka Odboru obchodní politiky a mezinárodních ekonomických organizací na Ministerstvu průmyslu a obchodu), Klára Jurčová (Chargé d´Affaires, zástupkyně velvyslance a vedoucí politického oddělení velvyslanectví České republiky v Pekingu), Wang Jinsong (obchodní rada Čínského velvyslanectví), Luděk Hanáček (partner české pobočky Deloitte), Wolf Csaba (ředitel pro obchodní rozvoj maďarské pobočky Delloite).
Během diskuze byl kladen důraz na myšlenku otevřenější Číny vůči zahraničním investorům, a to hlavně z důvodu velmi častých kritik této hospodářské velmoci a jejího ekonomického izolacionismu. Řečníci poukázali také na negativní obchodní bilanci, kdy dovoz z Číny mnohokrát převyšuje domácí vývoz, vůči čemuž se ozývají protesty. Příčinou čehož je možná velikost Číny, která podle některých expertů pouze hledá nová odbytiště pro svůj trh. Tématu se věnoval i Wang Jingsong, který hovořil o snížení tarifů z čínské strany a v duchu debaty souhlasil i s budoucí vizí otevřenější Číny. Podle Luďka Hanáčka by se ČR měla zaměřit na export konečných produktů s vyšší přidanou hodnotou, které generují vyšší zisk. Účastníci diskuze hovořili také o čínské BRI iniciativě a o projektu 16+1, který byl vytvořen na popud čínské strany jako regionální sdružení šestnácti zemí střední a východní Evropy a Číny. Mezi řečníky panovala shoda o možném rozkolu, který mezi obyvateli EU vyvolává právě tento projekt. Podle Lucie Vondráčkové to vede k tomu, že veřejnost vnímá tzv. „starou a novou Evropu“. Rovněž byla nadnesena otázka, zda je 16+1 v souladu s obchodním právem EU. Řečníci se přesto shodli na benefitech projektu a vyzdvihli zejména jeho pozitivní vliv na zintenzivnění vztahů na kulturní, ekonomické, ale i premiérské úrovni. Diskutovány byly také platformy internetového obchodu, na jejichž rozvoji mají zájem obě strany. Závěrem je nutno dodat, že ač řečníci poukázali na jisté nedostatky mezi obchodními politikami obou států, tak jako tak dosáhli konsenzu v otázce vzájemné prospěšnosti česko-čínských vztahů a těší se na další, podle jejich slov, ještě lepší spolupráci.
Druhý panel se věnoval aktuálním výzvám a příležitostem spolupráce s Čínou. Pozvání k diskuzi přijali Rudolf Jindrák (ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky), Karel Havlíček (předseda představenstva, Asociace malých a středních podnikatelů), Chen Qi (předseda Akademické rady Výzkumného Institutu Iniciativy Pásmo a stezka, Univerzity Tsinghua), Lukáš Kovanda (hlavní ekonom Czech Fund), Rudolf Fürst (výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů).
Diskutující se shodli na nutnosti vzájemného respektu, nikoliv servilnosti ČR vůči Číně. V rámci ekonomických relací byla přes velikostní nepoměr zmíněna potřeba rovnosti obchodního partnerství obou zemí. ČR je v rámci zemí V4 největším exportérem do Číny a řada českých firem již v Číně úspěšně působí např. na poli poskytování úvěrů společnost Home Credit, dále Škoda, Precheza a také české sklářské a strojírenské firmy. Řečníci tak navázali na první panel a vyzdvihli nutnost rozvoje malých a středních podniků s kvalitním českým zbožím s vyšší přidanou hodnotou. V otázce, zda projekt 16+1 nezasahuje do legislativy EU, bylo Chenem Qi poukázáno na specifičnost českého státu, který nemá ani společnou evropskou měnu. Podle něj tedy existuje možnost eventuálního vyjednání s EU dalších mimořádných podmínek usnadňujících kooperaci s Čínou. Nicméně podle Rudolfa Fürsta nabývá 16+1 jen formální úrovně a evropský pohled na tento projekt se zhoršuje, a to nejen díky míře avizovaných investic, kterých nebylo dosáhnuto. Jeho názor je v opozici s Karlem Havlíčkem a Josefem Kotrbou, kteří díky posilování měny RMB a snaze Číny o transformaci na tržní ekonomiku vidí otevírání prostoru pro nárůst čínských investic, otevření čínského trhu západnímu zboží a postupnému dorovnávání obchodního salda.
Vzhledem k nedávnému schválení financování mezinárodních projektů (infrastruktura) americkým kongresem je zajímavé sledovat, jak se celá situace bude vyvíjet. Je zde zřejmé vynaložené úsilí, kterým se USA opožděně snaží vyvážit míru investic z čínské strany. ČR, která momentálně usiluje o přínos z obchodování a investic s Čínou, by situace měla využít a vyjednat si lepší transparentnější podmínky. Česká politická reprezentace by se také měla zaměřit na dosáhnutí konsenzu vůči Číně, aby se předešlo nesouladu v obchodních záležitostech.