V lednu ve vypjaté atmosféře českého Senátu neprošla ratifikací Úmluva proti násilí, známá také jako Istanbulská úmluva. Skutečnost, že chyběly pouhé dva hlasy k jejímu přijetí dokazuje, jak moc je politická reprezentace v názoru na tuto otázku rozdělená. Oba tábory mají silné argumenty a ani jeden se nehodlá vzdát. Celou diskuzi navíc provází velké emoční napětí a je ohniskem sváru nejen v pětikoalici, ale i vně jednotlivých politických stran. Jaké hlavní argumenty v rozpravě zazněly? A co dále úmluvu v Česku čeká? Nejen na tyto otázky odpovídá dnešní analýza.

Hlavní body analýzy:

• Argumenty skupiny pro přijetí jsou založeny na nutnosti ochrany obětí před domácím násilím, podpoře rovnosti a potřebě mezinárodní spolupráce v boji proti násilí.
• Naproti tomu zde existují obavy z jejího vlivu na rodinné právo a skeptický pohled na její nutnost vzhledem k existujícímu právnímu systému.
• Namísto jednotného postupu v pětikoalici nachází její velká část shodu s opozicí.

Analýza – Pavlína Soukupová, březen 2024

Celý text naleznete v PDF pod odkazem níže