Česká republika byla v minulosti vnímána jako etnicky, jazykově a kulturně homogenní stát. Tato sdílená mentální charakteristika však v posledních desetiletích prochází proměnou v důsledku rostoucí mobility pracovních sil, evropské integrace, válečných konfliktů a demografických tlaků. V tomto textu se zabýváme vývojem národnostních menšin a migrační politiky v České republice se zvláštním důrazem na otázku státní suverenity, kontroly hranic, integrace cizinců a udržitelnosti systému ochrany menšin. Vycházíme z předpokladu, že migrace může být přínosem pouze tehdy, pokud je řízená, právně kontrolovaná a doprovázená jasnými integračními požadavky. Také se zabýváme otázkou, jak se migrace do České republiky vyvíjela z historického pohledu, proč stát nemá příliv osob plně pod kontrolou a jaká je budoucnost národnostních menšin v podmínkách měnící se demografické a politické reality.

Hlavní body analýzy:

• Česká republika se mění z relativně homogenní společnosti na zemi s rostoucím počtem menšin a migrantů.
• Migrace může být přínosná pouze tehdy, pokud je řízená, legální a kontrolovaná státem, přičemž důraz je kladen na národní suverenitu, ochranu hranic a odmítání nelegální migrace.
• Budoucí imigrační strategie ČR musí stát na integraci a sociální soudržnosti, na znalosti českého jazyka, respektu k právnímu řádu, ekonomické soběstačnosti migrantů a ochraně kulturní identity české společnosti.

Policy Paper – Karel Sál

Celý text naleznete v PDF pod odkazem níže.