Praha je mezi českými obcemi unikát. Je největší, nejbohatší, organizačně nejsložitější a má samostatný článek v Ústavě o tom, že je hlavním městem. V metropoli se také konají velmi složité komunální volby. Podobně jako u jiných statutárních měst totiž volby probíhají nejen na magistrát, ale také do každé městské části zvlášť a těch má Praha celkem 57.

Magistrátní volby tak rozsahem hravě strčí do kapsy parlamentní volby menších států EU (např. Malty či Estonska) a k tomu připočítejme 57 menších lokálních utkání. A ani tady není situace moc přehledná. Jednotlivé části se totiž od sebe hodně liší. Největší městská část Praha 4, která v roce 2018 měla registrovaných 96 394 voličů, připomíná velké krajské město (větší než Liberec), oproti tomu taková Praha-Nedvězí se 241 voliči je typická vesnice, kde do volebního klání jde pouze jedno sdružení nezávislých kandidátů, a to následně vítězí s pěknými 100 % hlasů. K tomu připočítejme nepřehledný volební systém a souběžně probíhající senátní volby. Ve výsledku máme situaci, ve které se horko těžko vyznají nejlepší čeští politologové. Průměrný volič je rád, že si nesplete hlasovací lístek do komunálních a senátních voleb, či že nezakřížkuje více kandidátů, než je počet přidělovaných křesel, natož aby uvažoval o nějakém strategickém hlasování.

Komentář – Karel Sál, září 2022

Celý text naleznete v PDF pod odkazem níže.