Evropská unie využívá rozšiřování jako jednu z mála efektivních strategií pro posílení své geopolitické pozice v Evropě, Africe i Asii. Původně šlo o hospodářské propojení někdejších nepřátelských národů, aby v budoucnu nedocházelo k vzájemným konfliktům. Dnes však členství v Unii nabízí nejen bezpečný přístav, ale také možnost rychlého ekonomického rozvoje a překonání negativních důsledků centrálně plánovaného socialismu.

Největší rozšíření EU v roce 2004, zahrnující 10 nových členských zemí, přineslo především sbližování chudších regionů s ekonomickým jádrem Unie, jako jsou Francie, Německo a Benelux, a zároveň přísun levné pracovní síly na společný trh. Po událostech 24. února 2022 se opět ukázal geopolitický význam tohoto procesu. Evropské státy, které zatím nejsou členy EU, čelí rozhodnutí: připojit se k EU nebo zůstat bližší Rusku. Rozšíření EU o další státy vyžaduje nejen aktivní a úspěšné reformy u kandidátských zemí, ale také změny uvnitř EU, které by mohly být hlavní překážkou celého rozšiřovacího procesu. Nejen to bude předmětem dnešní analýzy.

Analýza – Karel Sál, listopad 2023

Celý text naleznete v PDF pod odkazem níže