Dlouhodobý pokles absolutní chudoby patří mezi nejvýznamnější úspěchy moderní globalizované ekonomiky. Během posledních desetiletí se stovky milionů lidí dostaly nad hranici extrémní chudoby, především díky ekonomickému růstu, rozvoji lidského kapitálu, lepší dostupnosti zdravotní péče, vzdělání a postupnému zapojování chudších zemí do světové ekonomiky. Tento pokrok však není samozřejmý ani definitivní. Po roce 2019 se tempo snižování chudoby výrazně zpomalilo a zbývající extrémní chudoba se stále více soustřeďuje do regionů se slabými institucemi, konflikty a vysokou zranitelností vůči externím šokům.

Hlavní body analýzy:

• Podíl lidí žijících v extrémní chudobě klesl z historicky velmi vysokých hodnot na méně než desetinu světové populace, což zásadně změnilo životní podmínky stovek milionů lidí.
• Další pokrok se po pandemii COVID-19 výrazně zpomalil a nejchudší země zůstávají mimořádně citlivé na konflikty, slabé instituce a externí ekonomické šoky.
• Boj s chudobou se přesouvá od plošného globálního trendu k cílené podpoře subsaharské Afriky a dalších zranitelných regionů, kde bude rozhodující růst, kvalita institucí a investice do lidského kapitálu.

Analýza – Martin Zeman

Celý text naleznete v PDF pod odkazem níže.