Nestihli jste některou z našich akcí? Nebo Vás prostě jenom zajímají nejdůležitější informace, které zazněly? V jednoduchosti je krása. Rozhodli jsme se proto, že všechny reporty, videa, fotografie a tiskové zprávy dáme přehledně na jedno místo. Ať už hledáte cokoliv, určitě jste tu správně. Teď už Vám nic důležitého neuteče.

PODÍVEJTE SE NA DALŠÍ ANALÝZY

19. 6. 2019

Venezuela, jihoamerická země s více než 31 miliony obyvatel a největšími potvrzenými zásobami ropy na světě[1], je v posledních letech ve vážné politické krizi. Současný prezident Nicolas Maduro dne 23. ledna 2019 nastoupil svůj druhý šestiletý mandát. Venezuelská opozice, Evropská unie, Organizace amerických států, USA či Austrálie označily prezidentské volby z 20. května 2018 za zmanipulované. V reakci na to se Juan Guaidó, lídr opozice a předseda Národního shromáždění, prohlásil dočasným prezidentem. Venezuelu tak pohltila další vlna protestů, které jsou místním koloritem již od roku 2014.


Demonstrace v Caracasu; AFP PHOTO / JUAN BARRETO

Cílem protestů je obnova venezuelské demokracie, ukončení institucionálního schizmatu a uspořádání férových prezidentských voleb. Mohli bychom se nicméně ptát, jakou „demokracii“ mají očekávané volby přinést?

Demokracie, podobně jako další formy vládnutí, má totiž svůj ideál, ke kterému se lze v reálném světě maximálně přiblížit. Navíc teoretikové demokratické tranzice tvrdí, že takový přechod je dlouhodobý proces, který zahrnuje celou řadu dalších forem režimů, které v ideálním případě (ne však bezpodmínečně vždy) končí demokracií.

Dle klasické teorie – demokracie je svěřit moc rozhodovat o politických problémech voličům. Tomu podléhá sekundární cíl, a to výběr představitelů. Mohli bychom se tedy opírat o jednu větev demokratizačních studií a teoretických konceptů demokracie, ve kterých se klíčovým činitelem stává instituce voleb. Demokratická metoda je zde chápána jako takový institucionalizovaný systém na dosažení politického rozhodnutí, ve kterém individua získávají moc rozhodovat prostřednictvím svobodného zápasu o hlasy lidí.

Tato studie se zabývá Venezuelou z pohledu teorie (ne)demokracie. Hodnotí současnou vnitro-politickou situaci z pohledu nejvýznamnějších konceptů, které do středu svého zájmu staví právě volby. Cílem je posoudit poslední proběhnuvší volby z hlediska jejich kvality a klasifikovat současnou Venezuelu v rámci škály režimů dle S. I. Lindberga.

Zároveň je ambicí textu poskytnout čtenáři přehled o klíčových aktérech, kteří do rozbouřené situace v zemi vstupují (zahraničně-politické hledisko). Namísto závěru studie diskutuje potřebné kroky k tomu, aby mohla být země nazývána demokratickou.

[1] Venezuelské zásoby ropy jsou odhadovány na více než 300 miliard barelů (EIA 2019).

Studie – Karel Sál, Marcela Konrádová; červen 2019

Celou studii naleznete v PDF pod odkazem níže.

PDF ke stažení