Češi jsou proslulí svými „zlatými ručičkami“. Stále se nám ale nedaří vybudovat to, co je na Západ od Česka samozřejmostí, a co tu bylo už za starého mocnářství. Totiž nepolitickou státní správu. Transformace státní správy (služby) po Sametové revoluci zaostala nad jinými oblastmi, jelikož se služebním zákonem se počítalo od roku 1993 v naší ústavě a jeho první verze byla schválena k roku 2004. Všechny vlády bez ohledu na jejich politické složení však jeho reálnou účinnost odsouvaly – celkem se tak stalo pětkrát. K samotné transformaci tak začíná docházet vlastně až nyní. Jenže to má háček – původní podoba českého služebního zákona nabyla platnosti, nikoli však účinnosti, a poté byl výrazně pozměněn novelou. Výsledkem je omezení jeho efektivnosti zejména v depolitizaci na nejvyšší úrovni.
Jaké jsou dnes zkušenosti s transformací státní služby? Jak hodnotíme vývoj státní služby od nabytí účinnosti služebního zákona? Je na čase revize služebního zákona, a pokud ano, v jakém směru?
Institut pro politiku a společnost na toto téma zorganizoval veřejnou debatu s názvem „Neúspěšná, nebo úspěšná depolitizace státní správy?“, která proběhla dne 19. 2. 2020 v Praze. Hlavními řečníky byli Pavel Bednář, předseda, Odborový svaz státních orgánů a organizací, Josef Postránecký, náměstek pro státní službu, Ministerstvo vnitra, Aleš Gerloch, vedoucí Katedry teorie práva a právních učení a Katedry ústavního práva, Univerzita Karlova, Květoslava Kořínková, vedoucí Katedry evropských studií, veřejné správy a práva, Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů Praha a Michal Bláha, ředitel, neziskové organizace Hlídač státu. Debatu moderovala Eva Prudilová, ředitelka Spotřebitelského fóra.
Podle Michala Bláhy Česká republika jako stát ztratila za poslední roky schopnost inovovat a zefektivňovat sebe samu i vlastní správu. Cíl depolitizace státní správy v souvislosti se zněním služebního zákona je podle jeho slov nenaplněný. Důkazem je například vysoká míra politizace státních tajemníků, jejichž hlavní úlohou by měla být právě ochrana před zásahem poltické moci. Hlavní problém státní správy nevidí v neúspěšné depolitizaci, ale v nízké efektivnosti.
Odborový svaz, jehož zástupcem byl na debatě předseda Pavel Bednář, sledoval proces vzniku zákona o státní službě a od samého počátku jej hodnotil kriticky. Jeho organizaci se nepozdávala rychlá formulace a nabytí účinnosti pod politickým tlakem EU. Změny tohoto zákona jsou potřebné, ale je důležité si uvědomit, že politika bude do státní správy zasahovat vždy, jelikož ministři musí řídit své resorty. Ze svého pohledu nemá pocit, že by státní správa zaměstnávala nekvalifikované zaměstnance nebo byla neefektivní.
Květoslava Kořínková, jakožto vedoucí Katedry evropských studií, veřejné správy a práva, u studentů pozoruje představy o dobrém finančním zabezpečení – až do vzniku tohoto zákona neměli záruku, že po vystudování budou tyto požadavky splněné. Odvolává se na v minulosti silně politicky orientovanou státní správu, která by neměla mít v demokratickém uspořádání své místo. Soutěž politických stran má být mimo veřejnou správu. Upnula pozornost na rozlišování pojmů politizace a plnění politických cílů – státní správa má plnit cíle určené vládou, za pomoci odborných pracovníků, nikoliv dosazených lidí.
Aleš Gerloch zmínil, že z ústavního hlediska je důležitá otázka ústavní zodpovědnosti vlády Poslanecké sněmovně a z toho plynoucí úzká vazba mezi výkonnou a zákonodárnou mocí. Vláda není zcela nezávislým orgánem, jelikož je podřízená kontrole parlamentu a veřejnosti. Podle čl. 79 ods. 2 Ústavy, právní poměry státních zaměstnanců, ministerstev atd., upravuje zákon – zjevná predispozice pro vznik služebního zákona. Mezi přínosy zákona můžeme řadit například stabilizaci, zvýšení transparentnosti a omezení přímých politických vlivů státní správy. Negativním jevem je nárůst administrativních úkonů spojený s aplikací zákona.
Josef Postránecký souhlasí s názorem, že se zákon připravoval hekticky. Pozitivem je jeho pomalá implementace, přičemž v úplném znění se v podstatě naplnil až v minulém roce. V minulosti vnímal, že obsazování vysokých pozicí probíhalo na základě politických kritérií a prostřednictvím politických nominací – dnes je tomu dle něj jinak. S mírou politizace to v Česku údajně není tak zlé a ani před přijetím služebního zákona jsme na tom v rámci EU nebyli tak špatně, jak někteří interpretují. Úplné depolitizace se nepodaří dosáhnout nikdy, jelikož ministři mají vůči resortům zodpovědnost. Výkon státní správy není špatný a některé orgány jsou v evropských žebříčcích zařazovány mezi špičkové.