Zestátnění ČEZ. Krok vpřed či zpět?

Jaká je role státu v oblasti jaderné energetiky a energetického mixu obecně? Má stát vstoupit na pole jako vlastník společnosti ČEZu? A co by to znamenalo nejen pro domácí politiku ale také pro zahraniční investory? Už dnes je jasné, že podíl jaderné energie se bude zvyšovat. Stát už teď plánuje stavbu nových bloků elektráren. Vláda ve sněmovně představila návrh zákona přezdívaného LEX ČEZ 2 a stejně jako první verze i tato norma vyvolává řadu otázek, mimo jiné i mezi právníky. 

V otázce vstupu státu do oblasti energetiky se všichni řečníci debaty s názvem Zestátnění ČEZ. Krok vpřed či zpět shodnou – rozhodně ano. Otázka ale je, jak to udělat? “Teď stojíme přesně v tom okamžiku, kdy je potřeba, aby z tohoto pohledu se stát ujal své dirigentské role, vzal si do ruky tu dirigentskou hůlku a začal říkat, jak to bude vypadat. Protože pokud to neudělá, tak se můžeme ocitnou v situaci, že například uhelné elektrárny za pár let nebudou ziskové, a čistě komerční subjekt jakým ČEZ (…) úkolem společnosti, je především vytvářet zisk. Nic jiného. Ne bezpečnost státu. Ne priority státu,” řekl ve svém úvodním komentáři Michal Šnobr, minoritní akcionář ČEZu. A není to jenom otázka bezpečnosti, zbavení se závislosti na jiných státech, ale také zvýšení atraktivity pro investory. Protože jak místopředseda Poslanecké sněmovny Karel Havlíček poznamenal: “Soukromý investor asi nebude investovat do stavby jaderných bloků bez záruk státu.”

Pokud má stát koupit ČEZ, je důležité přemýšlet nad tím, jak to má udělat. Podle Havlíčka i dalších panelistů je zásadní, aby k tomu vláda přistoupila zodpovědně a férově. „Myšlenka znovu zestátnit ČEZ je naprosto legitimní. Samozřejmě otázkou je, jak to udělat. Pokud by to stát chtěl udělat, měl by použít stávající legislativu. (…) To, co stát nyní provádí, kdybych chtěl, aby se to zestátní nepovedlo, tak bych to udělal přesně takhle. Kdyby ten zákon byl schválen, narazí to Evropskou komisi, začnou soudy a konec,” upozornil ekonom a bývalý ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek. Narážel tím na předlohy zvané LEX ČEZ 1 a jeho druhá verze, která je v řešení ve sněmovně. A dodal, že ČEZ 2 je z jeho pohledu určen k tomu, aby se zestátnění nikdy nepovedlo. A v tom se shodne i s hlavním ekonomem společnosti Trinity Bank Lukášem Kovandou: “Politici poškozují kapitálový trh, a místo toho, aby se mu snažili pomoct, tak mu zasazují další ránu.” Kabinet by podle něj měl uvažovat koncepčněji. 

Jako bývalý ministr průmyslu a obchodu promluvil též Karel Havlíček. Vláda se musí chovat nejen ekonomicky, ale také politicky. Její kroky musí být zdůvodnitelné na půdě Poslanecké sněmovny. A to zejména, pokud by se Česko rozhodlo jít stejnou cestou jako Francie, což navrhoval Michal Šnobr. Lukáš Kovanda ovšem dodává, že právě politicky by tato cesta nemusela být proveditelná. Argumentuje zejména cenou, tak velká investice by znamenala výrazný růst schodku státního rozpočtu, což v tuto chvíli nejsou politické body, které by kabinet chtěl sbírat. 

Stát by si měl podle Karla Havlíčka v prvé řadě říct, jak by do budoucna měl vypadat jeho energetický mix. Je otázka, jestli bude založený na jádru, obnovitelných zdrojích nebo plynových elektrárnách. “Dokud nebude vyřešený vztah mezi ČEZem a českým státem, tak bez ohledu na to, jaká je vláda, nehne se česká energetika logicky z místa, a dokonce se nehne nejen energetika, ale ani česká ekonomika. Energetika je v tomto smyslu předjezdec všech dějů v byznyse, ve společnosti a nakonec i v kultuře,“ poznamenal Michal Šnobr.

Nákup strategických plynových zásobníků a budování nových plynovodů

Současná geopolitická situace si žádá obezřetnost – mimo jiné i v oblasti energetiky. Události z loňského února (začátek války na Ukrajině) přiměly Evropu zamyslet se, jak je energetická soběstačnost důležitá, protože závislost může být zničující. Energetická bezpečnost se stala jedním z nejskloňovanějších slovních spojení na celém kontinentu. A platí to i pro Českou republiku. Zásadním krokem vlády je nákup firmy WE Gas Storage CZ, která na území ČR vlastní šest plynových zásobníků. Investici za 8,8 miliard korun kabinet Petra Fialy obhajuje právě zajištěním energetické bezpečnosti. 

A v tomto duchu se nesla taky debata odborníků na téma Nákup strategických plynových zásobníků a budování nových plynovodů.

Hned na úvod diskuze zaznělo od generálního ředitele Českého plynárenského svazu Josefa Kotrby, že plynové strategické zásobníky jsou naprosto klíčové. A to právě v kontextu s loňskou zimou, válkou na Ukrajině a rolí Ruska. Otázka bezpečnosti je podle něj naprosto zásadní a s tím souhlasí i ostatní řečníci. 

Česká republika by měla podniknout kroky k co největší energetické soběstačnosti. I když podle datového ekonoma společnosti Daratun Petra Bartoně je úplná samostatnost něco, čeho tuzemsko jen těžko dosáhne. Podle něj republika nemá takové zdroje, aby dokázala pokrýt spotřebu domácností a firem. Zásadní je, aby ČR byla samostatná na jednu zimu. Nákup strategických plynových zásobníků považuje Bartoň za důležité. Jedním dechem ale dodává: “Když se podíváme na ostatní vnitrozemské země, to znamená Maďarsko, Slovensko, Rakousko, tak máme nejmenší kapacitu ze všech těchto zemí právě v těch zásobnících.” 

Bartoň ovšem zpochybňuje roli státu v otázce vlastnictví zásobníků. Na to reagovala energetická konzultantka Lenka Kovačovská, že je to právě stát, který dokáže v případě krize rychle a bez emocí reagovat.  Kovačovská taky upozornila na fakt, že sekuritizace energetiky je velké téma celé Evropské unie. Členské země počítají s tím, že zásoby jsou i kvůli ekonomice zcela zásadní. “Už teď vidíme, že se jednotlivé státy Evropské unie oklepaly z toho šoku a už vlastními regulatorními politikami rozmíchávají poměrně velkou soutěž o to, kdo i uvnitř Evropské unie bude mít nejlevnější dodávky, aby si ten zbytek průmyslu, který v Evropě zůstal, přitáhli k sobě,” vysvětluje Kovačovská.

Téma stavby nových plynovodů hned na úvod zasadil do reality Josef Kotrba, když uvedl, že Česká republika toho na svém území zkrátka moc nepostaví. Jako nejjednodušší a nejlepší cestu vidí zdvojsměrnění Storku I. A na to obsáhlým výkladem (i s obrázkem) reagoval René Neděla, zástupce vrchního ředitele sekce pro energetiku z Ministerstva průmyslu a obchodu. “Já si myslím, že Stork ve finále nějakou bezpečnostní logiku dává. Protože bychom nebyli závislí jenom na jedné trubce.” Česko podle něj v tuto chvíli závislé na jedné trubce je a také na jednom směru, který jde z Německa. A to podle něj neodpovídá koncepci energetické bezpečnosti a už vůbec ne samostatnosti. Zobousměrnit Stork 1 by se mohlo podařit v horizontu dvou let. 

Mix energetických zdrojů a budoucí role jádra

Dekarbonizace kolem roku 2030 a do té doby zhruba zdvojnásobit podíl výroby z obnovitelných zdrojů o téměř polovinu. Podpora jádra a plány na stavbu bloků elektráren Dukovany i Temelín. Utlumením výroby elektřiny z uhlí se nutně musí zvýšit podíl výroby z jiných zdrojů. A je pravděpodobné, že stát nakonec sáhne i po jiných, méně obvyklých zdrojích, plynových elektrárnách a modulárních reaktorech.

Strategický dokument, který určí vývoj energetiky do roku 2050 Ministerstvo průmyslu a obchodu teprve chystá. Jeho obsah je samozřejmě ještě tajný, už teď ale Kamil Števanka, vedoucí oddělení rozvoje nových jaderných bloků z Ministerstva průmyslu a obchodu uvedl, že Česká republika bude muset optimalizovat svůj energetický mix s ohledem na sousední země a možnosti republiky – ve smyslu hospodářských, ekonomických, ale i přírodních. 

Všichni panelisté debaty Mix energetických zdrojů a budoucí role jádra se shodli, že doposud Česko vyrábělo energie hlavně z uhlí, to ale brzy skončí. A je třeba hledat cesty, jak výpadek nahradit. A podle pedagogicko-vědeckého pracovníka z ČVUT Lubomíra Lízala to bude jádro s pomocí plynových elektráren. Energetický analytik z České jaderné asociace Vladimír Vlk dodává: „Uhlí skončí do roku 2033. (…) Problém je to, že my jsme honění touto dobou. Co vlastně my vybudujeme za necelých deset let? Prakticky za devět let, co vybudujeme a čím nahradíme to uhlí? To se dostáváme do svěrací kazajky.“ 

Kamil Števanka uvedl, že jednou z možností je třeba i dovoz energie, i když to může být hodně drahé. Navíc by se ČR musela spolehnout na další státy. A k tomu Lubomír Lízal dodává, že v souvislosti s energetickou bezpečností a samostatností, tohle není ta správná cesta. Navíc ostatní státy Evropy budou ve stejné situaci jako my. Cestou by byly taky inovativní technologie, třeba stavba modulárních modelů. Vladimír Vlk o nich mluví jako o určité alternativě, navíc odzkoušené, fungující, ale drahé a Kamil Števanka dodává: „Určitě je to cesta, která je podporovaná. (…) Byla schválena mapa rozvoje malých modulárních reaktorů. Je to vnímáno jako možnost náhrady uhelných zdrojů.“ 

“Mně je v svým způsobem nakonec jedno, jak to dopadne, když budu mít jistotu, že v prosinci, v lednu a v únoru ta elektrická energie bude a já nebudu muset sedět potmě a v chladu. To by mělo být tím východiskem, než abych já doufal, že to takhle dopadne,“ uzavřel debatu Lubomír Lízal.