Umělá inteligence jako příležitost pro českou a evropskou ekonomiku část 2.

Umělá inteligence jako příležitost pro českou a evropskou ekonomiku část 3.

Dne 9. května 2018 pořádal Institut pro politiku a společnost ve spolupráci se společností Google veřejnou debatu na téma AI.cz – umělá inteligence jako příležitost pro českou a evropskou ekonomiku. Hlavními řečníky akce byli: Věra Jourová, evropská komisařka pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví, Evropská komise, a Marco Pancini, ředitel pro vztahy s veřejnou správou, Google. Úvodní části konference se zúčastnil Aleš Chmelař, státní tajemník pro evropské záležitosti, Úřad vlády ČR, Michal Pěchouček, vedoucí katedry počítačů FEL ČVUT, podnikatel a investor, a v roli moderátora Jan Klesla, ekonomický komentátor Lidových novin.

Do prvního debatního panelu o ekonomických dopadech umělé inteligence přijala pozvání víceprezidentka Svazu průmyslu a dopravy ČR a výkonná ředitelka pro vztahy s veřejnou správou společnosti IBM ČR Milena Jabůrková, dále ekonom České spořitelny Michal Skořepa, ekonom společnosti Deloitte David Marek, a Pekka Lindroos, ředitel pro plánování, Ministerstvo hospodářství a zaměstnanosti, Finsko. Moderátorem panelu byl Ondřej Malý, náměstek pro internetizaci, Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR.

V rámci druhého panelu zaměřeného na otázku právní regulace umělé inteligence vystoupil rovněž Ondřej Malý, tentokráte v roli řečníka, stejně jako Alžběta Krausová, expertka na právo umělé inteligence, Ústav státu a práva akademie věd ČR, a Alex Ivančo, vedoucí oddělení mezinárodního práva, Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. Moderování panelu se ujal Daniel Braun, zástupce ředitelky kabinetu komisařky Věry Jourové.

Jan Klesla uvítal přítomné hosty a připomněl, že český národ během průmyslové a technologické revoluce nikdy nezůstal pozadu. Nyní žijeme v novém světě umělé inteligence. Nabízí se proto otázka, co má Česká republika udělat pro to, aby i v tomto světě obstála.

Věra Jourová ve svém úvodním slovu popřála České republice a jejím zástupcům, aby vše vzali za dobrý konec a aby tak umělá inteligence prospěla českým občanům i domácímu byznysu. Jako Česká republika bychom měli chtít tzv. „dohnat a předehnat“ a nezůstat jen koukat na záda Číně a USA. Pro Věru Jourovou je zásadní zejména aktivita EU v oblasti umělé inteligence. Role Evropské komise je v tomto případě jasná – podporovat, ale nesahat. To znamená, že je nutné vyhnout se přílišné regulaci. Legislativně není potřeba do této oblasti zasahovat, ale je zapotřebí vydávat určitá doporučení a vodítka, aby bylo jasné, jak umělou inteligenci využívat efektivně a ku prospěchu všech. Je tedy nutné zaměřit se hlavně na vytváření vhodných podmínek pro další technologický rozvoj. Evropská cesta ale znamená především respekt k právům jednotlivce. Ochrana osobních dat je proto naprosto zásadní. Standardy pro ochranu práv jednotlivců musí být zachovávány globálně. GDPR k tomu jistě bude velmi přínosným nástrojem. Evropská komise chce do roku 2020 vynaložit miliardu a půl euro na podporu výzkumu a inovací. Zde vidí paní Jourová velkou šanci pro české start-upy. Nezbytná je proto velmi intenzivní podpora informovanosti o těchto možnostech finanční podpory ze strany státu a pověřených institucí.

Marco Pancini představil ve svém projevu vzdělávací projekt společnosti Google s názvem Digitální Akademie Czechitas, který se snaží o zvýšení digitální gramotnosti občanů v České republice a tedy podpoření kvalifikovanosti lidí na pracovním trhu. Vzdělání je podle pana Panciniho naprosto stěžejní pro budoucí úspěch naší společnosti, všichni by měli být schopni získat dostupná data a umět s nimi pracovat. Google se proto snaží o maximální sdílení všech dat – od obrázků k videím, od krátkých textů k dokumentům. Jak se v budoucnu promění naše profese či způsob, jakým pracujeme? Pan Pancini připomněl, že je již víc než jasné, že mnoho pracovních pozic vymizí nebo se stanou nadbytečnými. Nicméně mnoho nových pozic bude postupující digitalizací naopak vytvořeno. Marco Pancini zdůraznil, že digitální společnost ovšem není realizovatelná bez silného lidského potenciálu. Google proto velmi aktivně podporuje digitální ekosystém v České republice skrze poskytování online i offline IT kurzů i financováním různých projektů. Digitální znalosti jsou klíčem k progresu. AI nám může pomoci najít odpovědi, ale potřebujeme lidi. Za tímto účelem musíme změnit způsob, jakým se učíme. Jen tak můžeme AI učinit užitečnou pro společnost. Je nutné si přitom uvědomit, že AI je už nyní všude kolem nás.

Aleš Chmelař začal své vystoupení odpovědí na otázku jakou šanci má Česko stát se jedničkou na poli AI. Minimální. Nemáme jinou šanci než se zapojit do globálních výrobních řetězců skrze Evropu. Proč? Pokud nejste kontinent je velmi obtížné dosáhnout v AI konkurenceschopnosti. V oblasti AI koordinované na půdě EU může hrát ale Česko vedoucí roli v dílčích projektech – např. ochranné programy apod. Podle pana Chmelaře je nutné zdůraznit, že Evropa disponuje obrovskou soft-power. Můžeme to vidět na příkladu GDPR, kdy před několika měsíci se tato legislativa považovala za nepromyšlenou a předem neúspěšnou. Po aféře Facebooku se ale EU stala díky GDPR celosvětovým policy-makerem a nastolovatelem standardů. EU alokovala na celkovou digitální agendu 20 milionů euro. Země jako ČR by měla mít možnost se těchto peněz ujmout, což je dobrý začátek pro start-upové projekty. Důležitá je podle Aleše Chmelaře edukace státní správy a jednotlivých úředníku o umělé inteligenci. Je třeba, aby věděli, že je to něco reálného, co bude velmi ovlivňovat naši každodenní činnost. Proto je organizována řada vzdělávacích projektů pro státní správu, které aktivně poukazují na přidanou hodnotu AI. Chystá se rovněž Bílá kniha k AI, která by měla poskytnou návody, jak koordinovat AI s veřejným i soukromým sektorem.

Michal Pěchouček Česko může dělat dobrou práci v AI a může dělat dobrý byznys, ale nikdy nebude světovou jedničkou. O prvenství svedou souboj USA a Čína. Tyto země vlastní velká data, velké datové sady, které budou využity k vývoji nejrůznějších algoritmů. Na úrovni EU jsou špičkové země v oblasti AI především Británie, Švýcarsko a Izrael. Česká republika by měla přemýšlet, jakým způsobem propojit AI a výrobu. Míra inovací AI do automobilového průmyslu je totiž tristní. To je prostor, kde by Česko mohlo v budoucnu hrát v Evropě v oblasti AI prim. Druhá oblast je pak bezpochyby robotizace, kde má naše země velkou tradici. Třetí perspektivní oblast pro ČR je cyber security. Obecně je třeba velmi investovat do AI inovací v obraně za účelem zajištění bezpečnosti Evropy. Pan Pěchouček je přesvědčen, že pro AI a Česko/Evropu je tu jedna zajímavá karta – Praha. Ta má unikátní lokaci a je velmi atraktivní nejen pro turisty, ale i pro mladé vědce. Praha se může stát centrem, kde se může koncentrovat kvalitní AI talent. Sofistikovaná podpora lidského talentu tak, aby zde mladí vzdělaní lidé chtěli dělat výzkum, vědu a nové start-upy, je velkou vizí.

Pekka Lindroos míní, že všechny evropské země mají obrovský potenciál uspět v oblasti AI, ale je třeba vytvořit prostor pro výzkum, experimenty i soukromý sektor. Digitální, respektive AI agendě musí být poskytnut mnohem větší prostor v rámci politik EU. Ondřej Malý reagoval tím, že podle průzkumů jsou v Česku v ohrožení dva miliony pracovních míst. Co lze udělat pro eliminaci negativních dopadů digitalizace? Michal Skořepa upozornil na to, že průnik automatizace je mnohem významnější ve vyspělých bohatých zemích než v zemích se silným podílem zemědělské výroby. Benefitem automatizace je finanční profit firem – roboti místo lidí jim ušetří peníze. Ceny produktů by tím měly významně poklesnout. Pokud bude naše ekonomika dostatečně flexibilní, začnou si lidé vydělávat jinými činnostmi – nově vzniklými pozicemi. Měli bychom se vyhnout monopolizaci trhnu a otázkou je také správné nastavení daňové politiky. Milena Jabůrková míní, že je nutné se na problematiku dívat v kontextu EU. Uvnitř ní totiž probíhá největší konkurenční boj. Na domácím poli je nezbytná radikální změna vzdělávacího systému tak, aby byli Češi schopni reagovat na nadcházející změny a připraveni uplatnit se v nových pracovních pozicích. Pan Malý dodal, že pakliže by neproběhla ve vzdělávacím systému žádná změna, pak by během následujících let vzrostla nezaměstnanost v tuzemsku až na 16 %. Paní Jabůrková je toho názoru, že Evropa má potenciál být lídrem v oblasti AI také proto, že se EU zabývá velmi intenzivně etickou stránkou digitalizace, respektive ochranou práv a soukromí svých občanů.

Daniel Braun na úvod druhého panelu zmínil klíčové faktory rychlého rozvoje umělé inteligence v posledních letech: obrovské výpočetní kapacity, kvalitní algoritmy a gigantické objemy osobních údajů. To jsou věci, nad kterými lidé nemají úplně kontrolu, což přináší určitá rizika. Je proto třeba mít jasný právní rámec v oblasti bezpečnosti a odpovědnosti. Alžběta Krausová uvedla, že samoregulace průmyslu je dnes sice nezbytná, ale není spásná. Ne každá firma si totiž dělá právní analýzy. Všechny sektory by měly spolupracovat. Alex Ivančo dodal, že je samozřejmě jednodušší vyvinout nejprve nějaký globální standard, na kterém budou založeny všechny budoucí smlouvy. GDPR má v tomto tedy velmi dobré vyhlídky. Pan Braun uvedl, že se diskutuje otázka, zda nedat uživateli při interakci s AI vědět, že komunikuje právě s umělou inteligencí. Důvěra je totiž zásadní. Paní Krausová reagovala, že člověk bude chtít vždy zůstat autonomní a nezávislý na stroji. Měl by tedy vědět, s kým nebo s čím jeho interakce probíhá. Jde podle ní rovněž  o tzv. loajalitu AI, například v podobě certifikátů zaručujících, že AI jedná vůči svému uživateli vždy určitým způsobem. Pan Ivančo souhlasil, že člověk ze zásady nechce být subjektem umělé inteligence. Informovanost je proto zásadní pro posílení jeho důvěry v AI. Ondřej Malý míní, že budoucí regulace AI by měla být kombinací horizontálních a sektorových pravidel. S tím souhlasí paní Krausová, které zdůraznila, že je AI nejprve nutné konceptálně uchytit, ale zároveň mít na paměti, že přílišná regulace by mohla rozvoj umělé inteligence výrazně zpomalit.