Našimi hosty byli:

• Josef Mlejnek, politolog, Institut politologických studií, FSV UK
• Lukáš Valeš, politolog, Západočeská univerzita v Plzni

Po volbách se formuje nový Evropský parlament. O výborech už je rozhodnuto, teď se hraje o složení nové Komise. Předsedkyně Ursula von der Leyenová žádá od každého státu jména dvou kandidátů s tím, že si pak vybere, jestli dá přednost muži nebo ženě. Toto přání ale většina zemí ignoruje a nominuje pouze jednoho člověka. Za Českou republiku to je Jozef Síkela a premiér pro něj chce (jak jinak) silné ekonomické portfolio.

Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela není v Bruselu neznámý. To je určitě pozitivní. Navíc je podle Lukáše Valeše, politologa ze Západočeské univerzity v Plzni dobře, že je to člen vlády. „Síkela má čerstvou zkušenost s naším předsednictvím v rámci Evropské unie, respektive Evropské rady a rady EU, takže Brusel zná, což je obrovská výhoda a není neznámou postavou, ale teď je otázka, (…) jestli pan Síkela je to pravé ořechové,” spekuluje Valeš. Jestli ale dokáže hájit zájmy České republiky je otázka, na kterou se těžko odpovídá. Eurokomisař totiž musí být v první řadě loajální k Evropské unii a až teprve potom ke své vlastní zemi. Vzhledem k tomu, že Síkela má zkušenosti z obchodu a tuto oblast zastává i jako ministr, dá se očekávat, že bude usilovat o stejně zaměřenou gesci.

Valeš: My nemáme silnou vyjednávací pozici. To silné ekonomické portfolio je evergreenem po každých volbách.

Oba politologové se shodnou, že Česká republika nemá moc velkou šanci vyjednat silné ekonomické portfolio. I když jedním dechem dodávají, že co se na první pohled jeví jako významné, může zvolený eurokomisař přeměnit v nenápadnou oblast a naopak. Síkela si dle obou hostů říká o nějakým způsobem ekonomicky orientovanou oblast, vše ale bude záležet na zákulisních dohodách někde hluboko v Bruselu. „Budu moc rád, když nás třeba pan premiér překvapí, a když jeho tajná diplomacie bude slavit úspěch,” říká Valeš. Josef Mlejnek, politolog z Institutu politologických studií, FSV UK k tomu dodává, že důležitou roli hraje taky rozdrobenost českých europoslanců přímo u Evropského parlamentu. „Česká republika vlastně nemá v těch hlavních frakcích, které tu vládu skládají, silnou pozici, ostatně hnutí STAN v té frakci Evropské lidové strany dva poslance,” vysvětluje Mlejnek, další zástupci jsou v jiných frakcích a zbytek v těch nově založených, které ale jsou evropskou většinou ostrakizováni. Kdo se už teď může podle něj radovat ze silného portfolia, jsou Poláci.

Přání šéfky Evropské komise, aby každý stát jmenoval dva kandidáty na eurokomisaře, tedy muže a ženu, hodnotí oba politologové jako nešťastné. Valeš to shrnul slovy: „Byť to zní ušlechtile, ale prostě ona není od toho, aby nominovala, od toho jsou členské státy, ty mají rozhodnout, ty mají taky demokratickou legitimitu jejich vlády, prostřednictvím parlamentu, a paní von der Leyenová do toho v uvozovkách nemá co mluvit.”

 Kritika Green Dealu, zákazu aut se spalovacími motory, migrační politika – to jsou všechno témata, která rezonovala evropskými volbami. A taky body, které nakonec rozhodly o nových europoslancích. Nárůst pravicových, národních a populistických hnutí nasvědčují dle obou politologů, že lidé chtějí změnu. A proto zařadit při hlasování tyto frakce za sanitární kordon – a tedy s jejich hlasy nijak nepočítat – není podle Mlejnka správný krok. „Ty strany, které jsou sdružené v té koalici Patrioti pro Evropu, tak svým voličům říkají „Evropská unie je nedemokratická a nechce slyšet váš hlas“. No a jakoby oni udělají to, že jim to potvrdí. Oni jim vlastně potvrdí tu jejich agendu,” říká Mlejnek s tím, že to do budoucna může přerůst ve velký problém.

Mlejnek: Volby ukázaly, že roste počet lidí, kteří prostě nejsou spokojení s tím, jak se Evropská unie vyvíjí.

Také Valeš se připojuje ke kritice fungování Evropského parlamentu. Upozorňuje na to, že strany za sanitárním kordonem ve svých zemích vyhrávají volby a není tedy dobré je na evropské úrovní odsouvat do pozadí. „Tady jsou trestány tyto strany a jejich voliči za to, že mají jiný pohled. Nejsou nedemokratické, v drtivé většině nechtějí likvidovat Evropskou unii, nechtějí tady nějakou totalitní strukturu, chtějí jenom, aby jejich voliči byli vyslyšeni a aby se ty současné vládnoucí strany zamyslely, jestli náhodou nedělají něco špatně”, přidává svůj názor Valeš a pokládá si otázku: „Nakolik je tedy Evropský parlament skutečně demokratickou institucí, umožňující na demokratickém fóru nejrůznější názorové pluralitní pohledy.”