Bojí se Češi, že je nahradí stroje? Co by raději šli dělat namísto teplé kancelářské židle? A co jsme ochotni obětovat pro vzdělání? Nejen na tyto otázky se hledaly odpovědi na pracovní snídani, kterou pořádal Institut pro politiku a společnost ve spolupráci se společnostní Microsoft dne 10. června 2019 pod názvem „Co budeme dělat až nás roboti (ne)připraví o práci?“

Exkluzivní průzkum zaměřený na budoucnost práce, který pro Institut pro politiku a společnost připravila společnost Behavio^[1], vyvolal diskuzi na témata, která dnes hýbou nejen ekonomickým světem. Jak se mají firmy a jednotlivci připravit na zásadní technologické změny, které přináší AI, automatizace a umělá inteligence? Jak má vypadat proměna vzdělávacího systému? Jak se mají angažovat samotní zaměstnanci a zaměstnavatelé? Máme se vzdělávat raději v pracovní době, nebo ve volném čase a online, nebo raději „postaru” v lavicích?

Drtivá většina z nás se robotů a automatizace práce nebojí. Ačkoliv se dnes různé předpovědi předhání v katastrofických vizích toho, jak nás nahradí stroje, jen 12 procent Čechů se bojí, že kvůli robotizaci přijdou o práci. Vůbec z toho naopak nemá obavy více než polovina (53 %) tuzemských zaměstnanců.

Pro Čechy jsou nastupující trendy umělé inteligence, automatizace a robotizace hlavně šancí, jak nahradit těžkou a monotónní práci. Mimořádně nízká nezaměstnanost a sebevědomí zaměstnanců se ukázalo i v tom, když přesně polovina odpověděla, že pokud je nahradí stroj nebo program, jednoduše půjdou dělat něco jiného. Není tak překvapivé, že polovina lidí má z robotizace pozitivní pocit, či se na ni přímo těší. Silnou negativní emoci má jen 6 procent z nás. Oproti tomu sednout si do samořiditelného auta bez řidiče by se bálo 44 procent dotázaných. V zahraničí je toto číslo obvykle výrazně vyšší.

„Klíčové je, jak zvládneme digitální transformaci ekonomiky v několika příštích letech a zásadní roli v tom bude hrát vzdělávání a rekvalifikace,” uvedla Šárka Prát, výkonná ředitelka Institutu pro politiku a společnost, který se tématům digitalizace a umělé inteligence v Česku a v Evropě věnuje dlouhodobě. „Z průzkumu nám vyplynulo, že mimořádně důležitá bude spolupráce státu s firmami,” zdůraznila.

Zajímavé přitom je, že čas do sebevzdělávání a zvyšování kvalifikace je ochoten investovat téměř každý. Nejčastěji tehdy, pokud nás motivuje možnost povýšení a vyššího platu. V takovém případě jsou více než tři čtvrtiny zaměstnanců dokonce ochotny ze svého zaplatit za kurz pět tisíc korun a absolvovali by ho ve svém volném čase.

Lepší plat přitom vítězí i nad možným volným pátkem nebo kratším pracovním dnem. Pokud by si mohly vybrat, dvě třetiny z nás by chtěly raději více peněz než volný pátek. A jen naprosté minimum, 5 % by zvolilo o půl hodiny kratší pracovní den, jak nedávno navrhovaly odbory.

Europoslankyně Martina Dlabajová vidí robotizaci jako příležitost pro české firmy i jejich zaměstnance. „Je to příležitost, jak nahradit těžkou manuální a rutinní práci. Je to také šance na zvyšování podílu kvalifikovaných profesí, růst produktivity a v neposlední řadě i mezd,“ říká europoslankyně Martina Dlabajová a dodává: „O zaměstnání rozhodně nouze nebude. Právě naopak, zaměstnanost je u nás dlouhodobě vysoká a pracovní trh už nemá kde brát. Firmy potřebují automatizovat rutinní práci, a uvolnit tak pracovníky pro jiné činnosti.“

Podle Martiny Dlabajové je třeba klást velký důraz na vzdělávání, které představuje velkou výzvu. Zatímco pracovní trh přijímá vývoj poměrně bez problému a dokáže z něj těžit, je to především vzdělávání, které za rychlým technologickým rozvojem významně pokulhává.

Dalibor Káčmář, manažer divize Cloud + Enterprise, Microsoft, zdůraznil, že právě Česká republika si musí dávat pozor i na digitální vzdělanost, kde silně zaostává za průměrem zemí Evropské unie (pouze 24 % Čechů je digitálně vzděláno). Dále má ČR nedostatek v poměru služby versus průmysl. ČR je v průmyslu absolutní leader, zatímco v oblasti služeb jsme podprůměrem. To nám vytváří velké ohrožení, jelikož při automatizaci firem půjde z velké části o průmysl. Vše ale záleží na tom, jak se tzv. automatizace uchytí.

Nutnost orientace na vzdělávání potvrdila i Milena Jabůrková, viceprezidentka Svazu průmyslu a dopravy ČR, která zdůraznila potřebu, že pokud chceme mluvit o přeměně vzdělávání, tak se musíme také přiblížit evropskému průměru, co se týče platů učitelů.

Jabůrková dále upozornila na téma umělé inteligence. Lidé se totiž často bojí, že umělá inteligence znamená propouštění zaměstnanců. Podle Jabůrkové je však možné pomocí umělé inteligence naší činnost spíše zlepšit. Například v bankách bude prostor se více věnovat klientům a jejich potřebám. Rovněž uvedla, že firmy dnes umí i predikovat, která místa by rušily a kde mají nedostatek zaměstnanců, a umí pomocí AI nastavit a individualizovat kurzy, které jsou třeba pro vyškolení nových zaměstnanců.

Hlavními řečníky pracovní snídaně na téma „Co budeme dělat až nás roboti (ne)připraví o práci?“ byli Martina Dlabajová, poslankyně Evropského parlamentu, Milena Jabůrková, viceprezidentka Svazu průmyslu a dopravy ČR a Dalibor Kačmář, manažer divize Cloud + Enterprise, Microsoft.

 Diskusí provázel Marek Ondroušek, bývalý náměstek, Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR.

Kontakt:

Institut pro politiku a společnost

Office@politikaspolecnost.cz

^[1] Sběr dat 16.-20. dubna 2019, 1 000 lidí, reprezentativní vzorek online populace zaměstnanců ČR

Spolupořadatelem akce byla společnost Microsoft