Ve středu 18. října 2023 proběhlo on-line interview Institutu pro politiku a společnost s názvem Co očekávat od nového složení Ústavního soudu. Hostem byl pan profesor Jan Kysela, ústavní právník a odborník v oboru státovědy a politologie, který působí na Právnické fakultě Univerzity Karlovy jako vedoucí Katedry politologie a sociologie. Od března 2023 také působí jako poradce prezidenta Petra Pavla v oblasti ústavního práva.

Moderátor Karel Sál pořad zahájil otázkou o úloze Ústavního soudu a důvodech pro nedávné změny v počtu soudců. Jan Kysela vysvětlil, že Ústavní soud hraje klíčovou roli v rámci dělby moci, dohlíží dodržování Ústavy parlamentem a rozhoduje o ústavních stížnostech. Má také schopnost interpretovat, zda byla konkrétní právní norma přijata ústavně a řeší spory týkající se ústavnosti zákonů a rozhodnutí veřejné správy.

Diskuse se poté zaměřila na nedávnou výměnu soudců. Jan Kysela poukázal na to, že masivní obměna není neobvyklá, vzhledem k tomu, že soudci jsou jmenováni na desetileté období a historicky docházelo k výměnám právě v desetiletých cyklech. Tento jev je částečně důsledkem způsobu, jakým byl Ústavní soud zřízen po roce 1993, tedy bez přechodných ustanovení pro postupnou obměnu soudců.

Moderátor poté otevřel otázku nominačního procesu soudců a roli prezidenta v něm. Jan Kysela vysvětlil, že prezident republiky má v tomto procesu značnou volnost, ale obvykle se spoléhá na doporučení a konzultace s odborníky a profesními organizacemi. Prezident může mít své preference, ale zároveň respektuje názory a doporučení konzultačního panelu, který zahrnuje širokou škálu odborníků. Tento proces byl navržen tak, aby zajistil reprezentativní a diverzifikovaný výběr soudců s různými odbornostmi a profesními zkušenostmi.

Jan Kysela zdůraznil, že kandidát na ústavního soudce nemusí být nutně profesionálním soudcem, což je praxe, jež se vyvinula od roku 1993. Zmínil třetinkový model, kde přibližně třetina soudců jsou původní soudci, třetina akademici a třetina zahrnuje různé profese jako advokáti, státní zástupci nebo politici.

Dále Jan Kysela podrobně rozebral nominační proces, ve kterém prezident navrhuje kandidáty a Senát souhlasí s výběrem. Poukázal, že tento proces nezahrnuje předběžné konzultace mezi prezidentem a Senátem, ačkoli Petr Pavel inicioval nový způsob komunikace, kde informuje předsedu Senátu o svých nominacích před oficiálním oznámením, což je změna oproti minulosti, kdy byly nominace často zveřejněny bez předchozího upozornění. Tento přístup má právě zlepšit transparentnost a spolupráci mezi prezidentem a Senátem.

Zmínil se o třech soudcích, kteří byli jmenováni na jaře, a zdůraznil, že byli vybráni jako nezpochybnitelní kandidáti. Přesto byly vůči nim vzneseny určité námitky. Ve druhé skupině kandidátů byli tři další, z nichž jeden se stal předmětem veřejné kritiky (Robert Fremr) a později rezignoval kvůli kontroverzím týkajícím se jeho minulých rozhodnutí. Nový kandidát, navržený později, nebyl schválen Senátem (Pavel Simon).

Rozhovor se poté zaměřil na možné politické souvislosti a dynamiku mezi prezidentem a Senátem, zejména ve vztahu k neúspěšným kandidátům. Jan Kysela upozornil, že žádný kandidát není bez chyb. Host dále vysvětlil, že jeho panel nemá stejný přístup k informacím jako Kancelář prezidenta republiky a spoléhá se na reference, životopisy, motivační dopisy a právní dokumenty poskytnuté kandidáty. Zmínil, že hlubší prošetření minulosti, například přístup k archivům z 80. let, není v jeho možnostech a detailní kontroly kandidátů by musely být na straně prezidenta a jeho kanceláře, nikoli na straně doporučujícího panelu.