Nestihli jste některou z našich akcí? Nebo Vás prostě jenom zajímají nejdůležitější informace, které zazněly? V jednoduchosti je krása. Rozhodli jsme se proto, že všechny reporty, videa, fotografie a tiskové zprávy dáme přehledně na jedno místo. Ať už hledáte cokoliv, určitě jste tu správně. Teď už Vám nic důležitého neuteče.

PODÍVEJTE SE NA PROBĚHLÉ AKCE

3. 7. 2023

Více o události

Institut pro politiku a společnost uspořádal 20. června 2023 pracovní snídani na téma „Deficit státního rozpočtu a jeho dopady na společnost.“ Hlavními řečníky akce byli Alena Schillerová, stínová ministryně financí, Pavel Řežábek, ekonom z Národo­hospodářské fakulty VŠE a Richard Hindls, ekonom a statistik z Fakulty informatiky a statistiky VŠE. Debatu moderoval ekonom Martin Zeman rovněž z VŠE.

Je alarmující, že už nyní jsme téměř na konci avizovaného schodku na celý rok,” započala na úvod debaty stínová ministryně financí Alena Schillerová. Dle ní je nutné si uvědomit, že problémy jsou jak na příjmové, tak na výdajové straně státního rozpočtu. „Vláda díky vysoké inflaci každý měsíc vybírá balík peněz, přesto jsme v porovnání s předchozími roky v oblasti příjmového plnění na procentuálně nižší úrovni. Je tedy jasné, že něco nesedí.” Tuto nejasnost můžeme připisovat například zrušení EET, což naznačuje rozmach šedé ekonomiky. „Na příjmové straně rozpočtu na nás ministr financí ušil podvod v podobě 50 miliard korun, které máme obdržet z modernizačního fondu. Ty tam ale nikdy nepřijdou, protože na to není národní legislativa a nikdo neví, kde pan ministr Stanjura tuto částku vzal.” Stejně tak na výdajové stránce dle Schillerové najdeme řadu problémů. Jedním z nich je například chybějících 15 miliard korun na mimořádnou valorizaci důchodů. Rozpočet je tedy dle Schillerové postaven na nereálných příjmech a vymyšlených číslech. Je tedy třeba nejprve zreálnit rozpočet na rok současný, než začneme vytvářet rozpočet na příští rok.

Dle ekonoma a bývalého člena Národní rozpočtové rady Richarda Hindlse je nutné si při úvaze o státním rozpočtu uvědomit, že nestojí sám o sobě, ale je třeba ho zasazovat do širšího kontextu dalších ekonomických ukazatelů. Mezi ty řadí především míru inflace a celkový hospodářský výkon. V současné chvíli se potýkáme s téměř nulovým hospodářským růstem a v oblasti ekonomiky se zápolíme s dvanáctiměsíčním poklesem maloobchodních tržeb, to znamená, že domácnosti za poslední rok utrácejí méně než dříve. „Lidé sice často nerozumí ekonomice, ale podprahově vnímají, že se něco děje a logicky tak méně utrácejí, to jsme mohli vidět například i v roce 2008.” Míra inflace je pak třetí nejvyšší v celé Evropě. Protože je státní rozpočet na tyto dva faktory velice úzce navázán, byla dle Hindise částka 295 miliard celkového schodku státního rozpočtu už na počátku roku nereálná. Dnes odhaduje celkový schodek pro letošní rok kolem 400 miliard korun. Ani zisky z tzv. windfall tax nemají ambici tento scénář zvrátit, protože celková vybraná částka bude mnohem nižší, než se odhadovalo.

Ekonom Pavel Řežábek vidí zásadní problém v tom, že vláda nevytváří proticyklickou fiskální politiku. Ta je jedním ze základním makroekonomických zákonů a zároveň cesta k dlouhodobě udržitelným financím. „Subjekty, které působí na trhu, ať už podniky nebo občané, vytváří ekonomický cykl, tím že nakupují. Naopak politika musí být proticyklická, aby tlumila extrémy.” Řežábek taktéž považuje za chybu zrušení EET, které nejenže kontrolovalo spravedlivý výběr daní, ale navíc bylo logickým krokem v procesu všudypřítomné digitalizace.

Řečníci se věnovali i nedávno představenému konsolidačnímu balíčku, od kterého si současná vláda slibuje ozdravení státních financí. Dle Aleny Schillerové je však tzv. konsolidační balíček spíše balíčkem daňovým, protože většina navrhovaných úspor je na příjmové straně. To však považuje za zásadní chybu. „Na rozdíl od současné vlády bychom měli dělat změny především na výdajové straně, nejen slepě zvyšovat daně. Pokud nechceme ekonomiku úplně zdevastovat, je nutné konsolidovat pomalejším tempem zhruba 0,5 % HDP ročně, což nám vytváří horizont asi sedmi až osmi let. Zásadních úspor bychom dosáhli rušením jednotlivých agent, které zaměstnávají stovky lidí a pokračující digitalizací, která povede i k zefektivnění služeb. Zaškrcení investic a hospodářského růstu, jak navrhuje vláda je naopak velkou chybou.” Na příjmové straně bychom pak měli uvažovat o návratu EET, které zajistí dalších 20 miliard do rozpočtu nebo o zvyšování spotřebních daní a vyšším zdaněním hazardu. „Za podstatný problém pak považuji přetrvávající nezdanění globálních firem, které v České republice platí minimální daně. Co se týče rušení daňových výjimek, je třeba rušit ty lobbistické nikoliv sahat po sociálních, které se zásadně dotknou občanů.” V souvislosti s navrhovaným konsolidačním balíčkem se debatující shodli, že navýšení některých daní a odvodů nebo rušení daňových výjimek je nejen porušením předvolebních slibů, ale navíc bude demotivovat lidi k placení daní, což povede k dalšímu rozmachu šedé ekonomiky. Velkou neznámou konsolidačního balíčku je škrtání dotací, protože vláda nevysvětlila, jakých dotací se škrty budou týkat. To vše navíc v situaci, kdy avizované úspory na dotacích tvoří asi dvě třetiny celého konsolidačního balíčku. Otázkou nicméně zůstává, v jaké finální podobě vejde konsolidační balíček na začátku příštího roku v platnost.

V závěru se debata stočila k tématu návrhu rozpočtu na příští rok. Dle debatujících jsou alarmující připravované škrty ve školství, vědě a výzkumu. Pokud tyto oblasti přijdou o miliardové částky, nejen že můžeme očekávat významný odliv odborníků do zahraničí, ale například pro školství to může být i likvidační.