Hosté:
Taťána Malá, poslankyně PSP ČR
Patrik Nacher, místopředseda PSP ČR
Barbora Rázga, poslankyně PSP ČR
Ondřej Andrys, státní tajemník, MŠMT ČR
Štěpán Vymětal, psycholog, odbor bezpečnostní politiky MV ČR
Lukáš Kintr, ředitel NÚKIB, ČR
Lukáš Kačena, vládní zmocněnec pro AI, Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR
Patrik Tovaryš, manažer veřejné politiky pro střední a východní Evropu, Meta
Lukáš Benzl, ředitel, Česká asociace umělé inteligence
Patrik Tovaryš, manažer veřejné politiky pro střední a východní Evropu, Meta
Julia Schvarcová, vedoucí oddělení vládních záležitostí a veřejné politiky, Google

Digitální prostředí se stalo přirozenou součástí života dětí i dospělých. Právě jeho dopady na nejmladší generaci byly tématem debaty, která se proběhla v Poslanecké sněmovně za účasti politiků, zástupců státní správy, expertů i technologických firem. Diskuse se zaměřila na otázky bezpečnosti dětí online, vlivu sociálních sítí a nově i umělé inteligence.

Shoda napříč řečníky panovala v tom, že nejde o okrajové téma, ale zásadní společenskou výzvu. Děti tráví v online prostředí stále více času, digitální a reálný svět se pro ně prolínají a nové technologie, zejména generativní umělá inteligence, zásadně mění pravidla hry. Debata se tak přirozeně pohybovala mezi třemi póly: potřebou děti chránit, zachovat jejich svobodu a zároveň jasně definovat odpovědnost jednotlivých aktérů.

Politický rámec: regulace jako nutnost i dilema

Společnost se pohybuje v prostředí, jehož dopady zatím neumí plně předvídat, otevřela konferenci poslankyně Taťána Malá. „Řešíme svět, který jsme sami nezažili a jehož důsledky nejsou zcela prozkoumané,“ zaznělo v jejím vystoupení. Přesto podle ní nelze rezignovat na snahu hledat regulační rámec.

Na její vystoupení navázal místopředseda Poslanecké sněmovny Patrik Nacher, který téma otevřel – na jedné straně existuje tlak na větší ochranu dětí, na té druhé není jasné, jak nastavit opatření tak, aby byla skutečně účinná a zároveň realizovatelná.

Poslankyně Barbora Rázga doplnila, že digitální prostředí nelze vnímat pouze negativně. Přináší dětem nové možnosti vzdělávání a rozvoje, zároveň však urychluje jejich dospívání a vystavuje je tlakům, na které nejsou vždy připravené. Klíčovou otázkou tak podle ní není, zda technologie zakazovat, ale jak se v nich naučit bezpečně fungovat.

Školství: prostor s potenciálem i limity

Škola je prostředí, kde děti tráví velkou část dne. Podle státního tajemníka ministerstva školství Ondřeje Andryse může vzdělávací systém sehrát důležitou roli v nastavování pravidel i rozvoji digitálních kompetencí. Škola ale zároveň nemůže nést plnou odpovědnost za řešení celého problému.

Debata se dotkla i tématu zákazů mobilních telefonů ve školách. Zaznívalo přitom, že samotná restrikce není dostatečným řešením. Efektivnější přístup spočívá v kombinaci pravidel a nabídky alternativních aktivit, které dětem umožní smysluplně trávit čas i bez digitálních zařízení.

Psychologické dopady: digitální prostředí jako faktor vývoje

Psycholog Štěpán Vymětal představil komplexní pohled na dopady digitálního prostředí na duševní zdraví dětí. Upozornil, že online svět dnes zásadně formuje jejich kognitivní, emoční i sociální vývoj.

Mezi hlavní rizika Vymětal zařadil zejména zhoršenou schopnost soustředění, nárůst úzkostí a depresí, vznik závislostí a oslabování sociálních vazeb. Digitální prostředí podle něj nelze oddělit od reality, naopak je její plnohodnotnou součástí. „Děti jsou zranitelnější, protože jejich mozek a osobnost jsou stále ve vývoji,“ uvedl. Právě proto mají podle něj algoritmy a digitální obsah na děti výrazně silnější dopad než na dospělé. Online prostředí tak děti formuje stejně zásadně jako například rodina nebo škola.

Bezpečnost: rostoucí rizika v každodenním prostředí

Jaké jsou konkrétní bezpečnostní hrozby, kterým děti online čelí? Data ukazují, že čas strávený online výrazně roste s věkem a zároveň klesá věk, kdy se děti poprvé setkávají s rizikovým obsahem. „U dětí do pěti let jsou to zhruba dvě hodiny denně, u mladších školáků čtyři hodiny a u starších dětí až sedm až devět hodin denně,“ řekl ředitel NÚKIB Lukáš Kintr.

Znepokojivým trendem je podle něj také to, že děti ztrácejí obezřetnost a vnímají online prostředí jako přirozené a bezpečné. „Jedna pětina dětí by byla ochotná setkat se s někým, koho zná pouze z online prostředí,“ upozornil. To zvyšuje pravděpodobnost kontaktu s cizími osobami, kyberšikany nebo manipulace.

Umělá inteligence: akcelerátor změn

Téma umělé inteligence otevřeli Lukáš Kačena, vládní zmocněnec pro AI z Ministerstva průmyslu a obchodu, a ředitel České asociace umělé inteligence Lukáš Benzl. Oba se shodli, že AI nepředstavuje zcela nový problém, ale zásadně zesiluje ty stávající.

Benzl ilustroval rizika na konkrétních případech zneužití generativní umělé inteligence, například při vytváření falešných intimních fotografií. Tyto technologie jsou dnes snadno dostupné a mohou mít závažné dopady na oběti, zejména mezi dětmi a mladistvými.

Zároveň ale AI přináší i příležitosti, například ve vzdělávání. Klíčovým tématem se tak stává rozvoj gramotnosti, která dětem umožní tyto nástroje používat bezpečně a odpovědně.

Platformy: mezi odpovědností a limity

Zástupci technologických firem zdůraznili, že ochrana dětí online je jednou z jejich priorit. Patrik Tovaryš z Mety představil nástroje, jako jsou speciální účty pro mladistvé nebo rozšířené rodičovské kontroly, a podpořil myšlenku regulace na evropské úrovni. Zároveň upozornil na praktické limity některých návrhů, například plošného ověřování věku, které může být obtížně proveditelné a snadno obcházené.

Julia Schvarcová ze společnosti Google představila přístup založený na třech pilířích – ochraně, respektu a podpoře. Zdůraznila, že řešení otázky bezpečnosti dětí online vyžaduje spolupráci všech aktérů, od technologických firem přes stát až po rodiče. „Ověření věku není jeden nástroj, ale společná odpovědnost,“ uvedla ve svém vystoupení.

Shrnutí: bez jednoduchých řešení

Konference ukázala, že problematika dětí v digitálním prostředí nemá jednoduché řešení. Shoda panovala v několika klíčových bodech:

1. Samotná regulace nestačí. Ačkoliv je v některých oblastech nezbytná, vždy bude existovat možnost jejího obcházení.
2. Zásadní roli hrají rodiče. Bez jejich zapojení a odpovědnosti nelze očekávat, že jakákoli opatření přinesou dlouhodobý efekt.
3. Klíčová je kombinace více přístupů – regulace, vzdělávání a technologických nástrojů. Právě jejich propojení může vytvořit prostředí, ve kterém budou děti schopné využívat digitální technologie bezpečně a smysluplně.