Nestihli jste některou z našich akcí? Nebo Vás prostě jenom zajímají nejdůležitější informace, které zazněly? V jednoduchosti je krása. Rozhodli jsme se proto, že všechny reporty, videa, fotografie a tiskové zprávy dáme přehledně na jedno místo. Ať už hledáte cokoliv, určitě jste tu správně. Teď už Vám nic důležitého neuteče.

PODÍVEJTE SE NA PROBĚHLÉ AKCE

24. 10. 2024

Více o události

Události, které se odehrávají v dnešním světě a které každodenně rezonují i v českých médiích, mají dopad nejen na českou bezpečnost, ale významně ovlivňují i společnost jako takovou. Současné ruské aktivity jsou zásadní proměnnou, která reformuje vnímání bezpečnosti nejen u české společnosti. 16. října 2024 jsme si připomněli desáté výročí výbuchu muničního skladu ve Vrběticích, kde ruská rozvědka GRU sehrála klíčovou roli. Válka na Ukrajině, která vyeskalovala přímou invazí v roce 2022, přinesla další vlnu obav o bezpečnostní situaci nejen v České republice, ale v celé střední Evropě. Česko od té doby čelí dalším výzvám spojeným s posílením vojenské připravenosti a kybernetické obrany nebo se zvládáním dezinformačních kampaní a migračního tlaku z východu.

Pro Českou republiku byl výbuch, respektive výbuchy ve Vrběticích zlomovým bodem. Intenzivní vyšetřování ozbrojených a bezpečnostních složek trvalo šest let a v roce 2021 došly k závěrům, které zásadně změnily postoj České republiky k Rusku. “Od roku 2014 do roku 2021 jsme byli pod silným tlakem ruských hybridních hrozeb a ruského vlivového působení a teprve odhalení pozadí celé události přispělo k tomu, abychom se konečně postavili k těmto hrozbám čelem,” dodává Martina Heranová, bezpečnostní analytička, Vysoká škola CEVRO. Debata se dále věnuje složitosti, která je doprovázená v rámci potenciálního dopadení pachatelů tohoto teroristického činu, přičemž jak poslanec a předseda výboru pro obranuLubomír Metnar, tak Jiří vojenský analytik Vojáček se shodují, že za současné situace je možnost jejich dopadení a potrestání prakticky nulová. “Ti dva atentátníci nebudou vydáni. Jsou to agenti a prostě velmoci svoje agenty nevydávají,” komentuje situaci Jiří Vojáček.

V roce 2021 po zveřejnění závěrů týkajících se samotných Vrbětic došlo k diplomatické přestřelce mezi Českou republiku a Ruskem, která vedla k vzájemnému vyhoštění diplomatů. Následně se v rámci principu solidarity k vyhoštění ruských diplomatů přidaly i další evropské státy. “My jsme z toho, podle mého názoru, vyšli v podstatě vítězně, protože se nám podařilo opravdu rozbít tu ruskou zpravodajskou síť, tedy těch zpravodajců pod krytím, kteří působili na naší diplomatické misi,” komentuje události Martina Heranová a dodává, že tímto krokem Česká republika nastavila určitý precedent, jak se vypořádat s nadměrným množstvím ruských diplomatů na velvyslanectvích bez reciproční odplaty z Moskvy. Jakub Landovský, bývalý velvyslanec České republiky při NATO však upozorňuje, že je třeba se na celý incident dívat skrze širší perspektivu a vnímat i události, které Vrběticím předcházely nebo po nich následovaly “Ano, bylo to přelomové, ale není to událost, kolem které se točí vesmír, neboť Rusko používá hybridní útoky na celé škále,” dodává s tím, že ruská politika není iracionální a konkrétně zmiňuje například otravu Sergeje a Julije Skripalových z roku 2018. Jiří Vojáček upozorňuje na to, že k podobným útokům došlo již dříve například v Bulharsku nebo Rumunsku a Vrbětice byly v podstatě pokračování ruských operací, které měly za cíl podlomit obranyschopnost Ukrajiny před anexí Krymu v roce 2014. Z hlediska zahraničně-bezpečnostního došlo po roce 2014 k zásadnímu zlomu v rámci investic do armády i do obrany země. „Skutečně šlo o přelom a ty peníze a důraz, který jde na posilování ozbrojených si, byl skutečně výrazně akcelerován,” hodnotí dopad Vrbětic z vojenského hlediska Vojáček.

Moderátor Filip Lukeš dále debatu rozvíjí otázkou, zde v dnešním světě stále ještě existuje pocit bezpečí. „Pocit bezpečí je strašně důležitý pro schopnost prožívat život v klidu, ale pokud člověk otevře internet a podívá se okolo sebe do světa, tak ten pocit privátního bezpečí ustoupí tomu, že svět je v jakémsi poměrně značném rozvalu,” sdílí svůj pohled Jan Landovský a upozorňuje na rostoucí únavu ve společnosti, která je zapříčiněna tím, že některé události trvají už příliš dlouho a vysvětluje, že když krize trvá příliš dlouho, tak přestane mít motivační efekt. Martina Heranová upozorňuje na to, že se svět minimálně od roku 2014 zásadně změnil a bezpečnostní situace se zhoršuje v regionech napříč celým světem. Dodává však, že tato realita není českým občanům dostatečně sdělována vysvětlována. “Pokud bude veřejnost tyhle věci chápat, tak dojde k názorové i bezpečnostní stabilizaci naší populace vůči hybridním hrozbám,” vysvětluje Jakub Landovský a dodává, že tento krok však nesmí trvat moc dlouho, aby bylo tohoto efektu dosaženo.

Dalším zásadním tématem plynoucí již ze samotného názvu debaty, je ruská válka na Ukrajině a s ní spojené hybridní operace na území dalších států. “Rusko se tady snaží ty hybridní operace provádět, ovlivňovat veřejné mínění našich občanů. Cílem Ruska je získat na svou stranu naše občany, aby tlačili na vládu, aby už dále Ukrajině nepomáhala, to je jednoznačný cíl,” popisuje situaci Martina Heranová a upozorňuje na dopad ruských dezinformačních kampaní, který se může zásadně projevit i v následujících volbách. Jiří Vojáček upozorňuje na důležitost společenské soudržnosti a chápání politických kroků vůči Ukrajině, na což navazuje Jakub Landovský zjištěním, že v našem prostoru máme tendence dělit bezpečnost na vnitřní a vnější, výlučně se opírat o právní stát, zatímco Rusko nic takového nedělá. Pro Moskvu je bezpečnost hlavním zájmem státu a jakýkoliv nástroj pro její zajištění je legitimní, ať je to teritoriální invaze, otrava lidí, dezinformační farma či umístění jaderných zbraní k hranicím EU. “Postupně se náš systém učí s tou ruskou hrozbou zacházet a výhodou je to, že čím více my se učíme na těch ruských útocích, které mají nebezpečný charakter, ale nejsou existenciální, tím více Rusko ztrácí, že už nemůže překvapovat. (…) Pokud ten proces reagování na hybridní hrozby bude pokračovat úspěšně, tak to funguje trochu jako imunita proti virům nebo nemocem,” vysvětluje názorně Landovský proces budování rezilience vůči ruským hybridním operacím. Lubomír Metnar zdůrazňuje, že bezpečnost je třeba vnímat jako komplexní přístup bez dělení na vnitřní a vnější. “Je jedna bezpečnost, kterou musí tato země zajistit.” Jakub Landovský na Lubomíra Metnara navazuje: “Lidé musí cítit, že v centru zájmu vlády jsou občané České republiky a že nepomáhat Ukrajině má obrovský dopad na naši bezpečnost i obranu,” přičemž dodává, že tato komunikace je ze strany politického leadershipu řízena nedostatečně. Strategická komunikace je zásadním aspektem pro porozumění krokům vlády vůči Ukrajině a všichni řečníci se shodují, že základním problémem je, že občanům není vysvětleno, proč Ukrajině vlastně pomáháme a jakým dopadům bychom čelili, kdybychom tuto pomoc poskytnout odmítli.