Nestihli jste některou z našich akcí? Nebo Vás prostě jenom zajímají nejdůležitější informace, které zazněly? V jednoduchosti je krása. Rozhodli jsme se proto, že všechny reporty, videa, fotografie a tiskové zprávy dáme přehledně na jedno místo. Ať už hledáte cokoliv, určitě jste tu správně. Teď už Vám nic důležitého neuteče.

PODÍVEJTE SE NA PROBĚHLÉ AKCE

20. 3. 2019

Více o události

REPORT (PDF)

Udělala EU27 proti Brexitu bez dohody všechno, co mohla? Kam vedou vyjednávací kroky britské premiérky Theresy Mayové? Bude brexitové drama vrcholit až v posledních hodinách a dnech března? Jak to dopadne s irskou pojistkou?

Dne 19. března 2019 pořádal Institut pro politiku a společnost veřejnou debatu na téma Drama Brexitu vrcholí. Na ní vystoupili Zuzana Kasáková (proděkanka pro zahraniční styky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy), Jiří Schwarz (ředitel Centra ekonomických a tržních analýz), Lubomír Lízal (rektor AAU, člen dozorčí rady Expobank a ČEZ), Karolína Kottová (vedoucí politické sekce zastoupení Evropské komise v České republice), Jan Kovář (výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů) a Kryštof Kruliš (analytik AMO, zakladatel a předseda správní rady Spotřebitelského fóra). Debatu moderoval předseda správní rady Institutu pro politiku a společnost Jan Macháček. Úvodní slovo pronesla Lucy Hughes (zástupkyně velvyslance Spojeného království v České republice).

Lucy Hughes připomněla, že politika britské vlády je stále odejít z EU a v tomto směru ke změnám nedochází. Nicméně o to, jakou formou Spojené království opustí Unii probíhá diskuse, ve které se dosud nedaří najít shodu. V úvodním slově rovněž zmínila český zákon přijatý v reakci na Brexit a ocenila úsilí vedoucí k zajištění dobrých vztahů s jednotlivými členskými zeměmi EU po Brexitu.

Na Zuzanu Kasákovou vývoj posledních dní působí zvláštně a rovněž se zamýšlí nad motivací britské vlády dokončit proces ke stanovenému datu. Strategie „nechat vše na poslední chvíli“ k 29. březnu podle ní nefunguje. Otázkou je, zda jde o strategii, dodala. Pro EU je také složité, když se Spojené království prezentuje tak, že v podstatě neví, co chce. Pokládá si tak otázku, jaké zájmy ve vnitropolitické debatě hrají roli, ale na ni podle svých slov nemá odpověď. Připomenula, že čím dál více sílí hlasy o dalším referendu a objevuje se i karta možné skotské nezávislosti, jelikož Skotsko mělo při referendu jiný postoj než Anglie.

Jiří Schwarz celkově zhodnotil proces, který se komplikuje. Podle něj ale takový proces nemůže být překvapivý. Komplikace jsou očekávatelné a jde o problém hledání konsensu a nákladů na hledání konsensu. V referendu šlo o velmi těsný výsledek a byly pouze dvě varianty. Způsob Brexitu, ale nabízí více variant. Náklad hledání shody je tak kvůli více variantám podle Schwarze vyšší. I z tohoto důvodu/principu EU opustila zásadu jednomyslnosti a nahradila ji většinou. V EU tak např. vidíme proces od společného k jednotnému trhu. Pro Spojené království je volný trh důležitý a nechce si do této oblasti nechat zasahovat. Ekonomické důsledky Brexitu jsou podle něj přeceňovány, co se týče negativních dopadů. Očekávání ekonomů byla horší než to, co nastalo, zmínil. Došlo k poklesu kurzu Libry, který se nakonec zlepšil. Zaměstnanost zůstala vysoká, konkurenceschopnost neklesla a ani nenastala vyšší inflace. Pokles HDP způsobeného Brexitem ve formě dohody se očekává 1 %.

Lubomír Lízal zmínil, že po ekonomech se požaduje spočítat dopad Brexitu, ale zatím ani není jasné reálné východisko. Pro něj lze současnou situaci popsat jako „neúplný kontrakt“. Tedy situaci, kdy dva subjekty uzavírají vztah, ale nedohodnou se, jak ho ukončit nebo jak řešit krizi. Nyní tak nastává fáze vyjednávání, komu připadnou negativní dopady s tím, že nikdo nechce pomyslného černého Petra. Věci se tak podle něj komplikují. Vyjednávání o dohodě je o tom, pro koho budou dopady horší, a to je špatně. Kdy už bylo jasné, že referendum o Brexitu bude, mělo dojít k narovnání vztahů. Správným krokem ze strany EU by bylo obnovení institutu veta. Británie se tak bez něj cítila ohrožena, že bude přehlasována.

Karolína Kottová zrekapitulovala vývoj událostí od referenda s tím, že proběhla intenzivní jednání, ale výsledkem je dohoda o 600 stranách. Dohoda je v dobré vůli obou stran. Naprostá většina záležitostí byla klidně a konstruktivně diskutována a vyřešena, dodala. Dohoda podle ní také dává právní jistotu. Nicméně Evropská komise na ni podle Kottové nahlíží s tím, že výsledek dvouletého vyjednávání je nyní odmítnut. V britském parlamentu chtěli dohodu, ale současně se jim nelíbí, a rovněž existují i další pohledy a najít určitý konsensus není jednoduché. Jednotlivé subjekty, které dohodu odmítají, mají podle ní vždy jiný cíl, což situaci ještě ztěžuje. V EU podle Kottové vůle pro Brexit je a EU v tomto kroku nebrání. EU dokonce ustupuje, uzavřela.

Jan Kovář zmínil, že nejsnazší pro EU je prodloužit Brexit do roku 2020 s tím, že by se vyřešil problém na irské hranici a s ním související tzv. irská pojistka. Setrvání by ale znamenalo řadu dalších problémů v podobě finančního vypořádání a navíc zastánci tzv. tvrdého Brexitu jsou proti. Na datum 29. března můžeme v souvislosti s Brexitem podle něj zapomenout. Otázka setrvání v celní unii je politická věc nehledě na ekonomický aspekt. Voliči se rozhodli, že chtějí z jednotného trhu pryč. Rozhodnutí podle něj souvisí i s pracovní migrací. Premiérka Mayová by se mohla dohodnout na jemnějším Brexitu s jinými stranami, ale hraje i o jednotu vlastní strany, uvedl Kovář.

Kryštof Kruliš připomenul, že premiérka Mayová přišla do úřadu s vizí Brexitu. Tou bylo, že co lidé odhlasovali, se stane realitou, a její vláda rozhodnutí voličů zhmotní do skutečnosti. Podle Kruliše premiérka věděla, že bude mít problém s prosazením formy Brexitu. Vypsala tak nové volby se zdáním, že konzervativci posílí a nebude muset spoléhat na hlasy „radikálů“ z jedné nebo druhé strany politického spektra. Volby ale dopadly opačně, nezískala většinu a musí spoléhat na severoirské unionisty. Rozkol v rámci Konzervativní strany navíc přetrvává do současnosti. Nyní, aby Brexit „prohlasovala“, potřebuje každého poslance vládní většiny, což je velmi obtížné. Mayová tak rozpoutala bouři uvnitř vlastní strany a dohodu sestavovala tak, aby vyšla vstříc zejména vlastní straně. Jednání tak nepůsobí jako diskuse EU a Spojeného království, ale jako vnitropolitická a vnitrostranická diskuse. Otázkou podle Kruliše je, zda to byl plán „nechat vše na poslední chvíli“, že vyprší čas a pak bude parlament svolnější, aby nedošlo na tvrdý Brexit.