IPPS se zúčastnil workshopů k migrační krizi
http://https://www.youtube.com/watch?v=EUhMlT9tqbsTakzvaná migrační krize, která se rozpoutala v roce 2013, a která zásadním způsobem mění Evropu i Evropskou unii, je denně hlavním tématem televizních zpráv, politických debat, i běžných rozhovorů. Často jsou média i politici napadány, že neinformují o skutečném stavu migračních událostí, a jsou buď velmi proti-imigrantští, nebo naopak až příliš pro-imigrantsky ladění.
Institut pro politiku a společnost využil jedinečné příležitosti zúčastnit se workshopu Liberal Answers to Challenges on Land & Sea, za čož vděčí členství v European Liberal Forum, které bylo hlavním organizátorem akce, především pak ve spolupráci s Friedrich Naumann Foundation East and Southeast Europe. Workshop se uskutečnil ve třech fázích, a to v květnu 2016 na řeckém Lesbosu, a posléze v červnu a červenci 2016 v bulharské Sofii a srbském Bělehradu.
Hlavním cílem workshopu bylo setkat se se zástupci evropských liberálních stran, organizací a think-tanků, a diskutovat o výzvách, které s sebou přinesla migrační krize. Hlavním přínosem byly návštěvy center v jednotlivých destinacích, díky nimž jsme mohli zhodnotit realitu vs. mediální a politické infromace.
První workshop na ostrově Lesbos využil maximálně potenciál získat co nejvíce informací o stavu migrační krize v Řecku. Navštívili jsme uprchlická centra, detenční zařízení a hovořili s primátorem Lesbosu. Na ostrov, který má 90 000 tisíc obyvatel, dorazilo loni okolo půl milionu uprchlíků. Na ostrově můžeme vidět pozůstatky loňského návalu, například v podobě povalujících se člunů, na kterých pašeráci přepravovali mnohdy až 90 lidí namísto 50, pro které je člun určen.
Migranti se v kempech zdržují mezi 10 až 45 dny. Nemají žádný zájem o setrvání v Řecku a neustále mluví o „zemi zaslíbené“, o Německu. Na otázku, proč nechtějí zůstat v Řecku, co se jim tam nelíbí, odpovídají, že jim nechutná jídlo. Řekové tuto záležitost řeší tím, že umožňují migrantům využití kuchyně, kde mají k dispozici různé suroviny, ze kterých si mohou i samy uvařit kdykoliv během dne. Migranti mají k dispozici zásoby jídla, oblečení, hygienické potřeby a sportovní náčiní. V jednom námi navštíveném kempu jim bylo zřízeno i kino, kde každý večer promítají film či pohádku pro děti. Migranti považovali za problém také to, že nemají teplou vodu 24 hodin denně, a že k nabíjení mobilu musí vycházet ze svého ubytování a jít do společného bungalovu, kde je pro ně zřízeno několik zásuvek. V jiném kempu byl problém, že jim byly poskytnuty moc velké pračky a tudíž se musí migranti domluvit s jinou rodinou, aby pračku naplnili. Někteří migranti s tímto však nesouhlasili a prohlásili, že zapnou pračku i s jedním tričkem, že to pere i naprázdno.
Následující druhý workshop se uskutečnil po zhruba měsíci v Sofii, která se stala jedním z hlavních bodů na tzv. Balkánské trase. I zde úřady zaznamenávají od roku 2013 markantní nárůst migrantů – např. v letech 1993-2012 zaznamenávaly v průměru pouze 1000 žádostí ročně. Od roku 2013 jsou počty až pětinásobné. Balkánskou cestou přicházejí do Evropy především Afghánci, Iráčané a Syřané, v menší míře také Pákistánci a Íránci. Migranti z Afriky tuto trasu využívají spíše výjimečně. Hlavním problémem, se kterým se úřady potýkají, je ilegální překračování hranic (a s tím spojený problém převaděčství). Většina z migrantů totiž nemá zájem zůstat v Bulharsku, kde se musí registrovat, ale vnímají zemi jako tranzitní na své cestě do Západní Evropy, především do Německa.
Výjimečnou příležitostí byla návštěva uprchlického centra Voenna rampa, které je přímo v Sofii v prostorách bývalé školy. V době naší návštěvy zde bylo 80 % mužů (z nich drtivá většina ve věku 15-35 let) z výše uvedených zemí. V centru bylo ubytováno pouze pět úplných rodin a žádná svobodná žena. Bulharské úřady nabízí příchozím, kteří zde zůstávají od dnů až po několik měsíců, po registraci do systému, ubytování, stravu a řadu kurzů, které mají přispět k jejich integraci v zemi, či jinde v Evropě. Patří k nim především kurzy bulharského a německého jazyka. Vzhledem ke skutečnosti, že migranti skutečně nemají zájem zůstat v této zemi, jsou kurzy bulharštiny nenavštěvované. Bohužel však ani kurzy němčiny nemají mnoho zájemců, většinou z toho důvodu, že naučení jazyku je podle nich velmi těžké a většina jich svou snahu vzdá již po několika prvních vyučovacích hodinách. Podobně je to také se vzděláváním dětí, které se v centru ocitnou – mají právo navštěvovat místní školy, které jsou na jejich příchod připravené, ale kvůli jazykovým bariérám končí snaha obou stran po několika málo dnech či týdnech. Migranti mají velmi volný režim, mohou se svobodně během dne pohybovat nejen po kempu, ale i po městě, kam často chodí především nakupovat na trh. V centru je zaměstnáno asi 40 lidí, včetně hlídačů.
Čísla je nicméně nutné brát s rezervou, protože velká část migrantů de kempu v Bělehradu ani nedojde a noc stráví v centru města v parku, kde rovněž vzniklo improvizované zázemí, především s lékařskou péčí. Poblíž parku bylo zřízeno také „kulturní“ centrum pro uprchlíky Miksaliště. Zde se každý den otevírá prostor pro setkávání, školičky pro děti, základní kurzy jazyka (především němčiny), samozřejmě centrum poskytuje jídlo, hygienické zázemí a distribuuje šaty a boty.
V rámci seminářů se účastníci shodli, že:
- Migrace je přirozená věc, která provází lidstvo od počátku.
- V současnosti čelíme největší migrační výzvě v dějinách.
- Základem je solidarita a pochopení, a to jak ze strany migrantů, tak ze strany většinové společnosti.
- Cílem úspěšné imigrace je vzdělávání, a to nejen jazykové, ale také pochopení hodnot a kultury, do které migranti přicházejí.
- Největším problémem je ilegální migrace a převaděčství, kterému napomáhá slabý migrační systém a zastaralé procesy, které nejsou na nápor, který Evropa momentálně prožívá, připraveny.
- Je třeba se více zabývat příčinami migrační krize a jejího řešení, jelikož drtivá většina příchozích jsou mladí muži – nejohroženější skupiny obyvatel (děti, ženy, staří lidé) zůstávají z různých důvodů v zemích původu.
Videa z workshopu Liberal Answers to Challenges on Land & Sea :