Palestinská teroristická skupina Hamás zahájila útok na Izrael. Tento konflikt dosáhl nového rozměru a nyní se očekává izraelská odveta. Celý svět si nyní pokládá otázky – proč k tomuto útoku došlo a jaká bude reakce Izraele. Nejen nimi se zabývala online debata pořádaná Institutem pro politiku a společnost. Debatu moderoval předseda správní rady Institutu Jan Macháček a pozvání přijali velvyslankyně České republiky v Izraeli, Veronika Kuchyňová Šmigolová, komentátor Českého rozhlasu Jan Fingerland a Michaela Rozov, publicistka a překladatelka z hebrejštiny.

Jak Hamás provedl takový útok, je již dnes známo. Jeho členové nejprve oslepili čidla izraelských dronů, vtrhli do jednoho z velitelství a povraždili klíčové velitele v oblasti Gazy. Zásah vyvolal chaos mezi vojáky a umožnil protrhnout bariéru mezi Izraelem a pásmem Gazy a vjet do země. Otázka zní, jestli Izrael alespoň tušil úmysly nepřítele. Michaela Rozov připomněla, že izraelská vláda byla opakovaně vyzývána, aby provedla preventivní opatření vůči Hamásu, protože poblíž hranic nashromáždil 10 tisíc raket. Dodává, že i přes tyto informace v Izraeli sehrála roli liknavost populismu. Preventivní zásah vyžaduje pozemní operaci, která je nebezpečná a předpokládá ztrátu 200 až 300 vojáků, což by bylo pro vládu politicky nevýhodné. S tímto názorem nesouhlasí velvyslankyně Veronika Kuchyňová Šmigolová. „To nebyl populismus, ale pochopení mezinárodní situace,“ uvedla.  Kdyby Izrael doslova vlítnul do Gazy bez předešlého útoku, tak by akci odsoudily všechny státy, zřejmě i Spojené státy americké. Co se týče raket, Izrael očividně nepovažoval jejich nashromážděné množství za problém, pokud by je Hamás nepoužil.

V geopolitickém rozměru panuje úvaha, že za útokem stojí diplomatická dohoda mezi Saudskou Arábií a Izraelem, která by znormalizovala vztahy mezi nimi a oslabila Írán podporující Hamás nejen finančně. Dohoda ještě není podepsaná, ale podle velvyslankyně Kuchyňové Šmigolové pravděpodobně dojde k podepsání po skončení války. Podle ní takovou záležitost Írán i všechny palestinské organizace vnímají jako ohrožení, protože  představuje zásadní geopolitickou změnu v regionu. Stejný názor sdílel také Jan Fingerland: „Hamás útokem riskoval svou existenci,“ uvedl.

Izrael se ze začátku pokusil dění ovlivnit vypnutím vody a elektřiny, a to do té doby, než budou vráceni rukojmí. Těch podle posledních informací drží Hamás zhruba 200 a chce je vyměnit za šest tisíc palestinských vězňů. Mnozí se však domnívají, že i přes případné vyjednávání v určitém bodě skutečně dojde k pozemní ofenzívě do Gazy. Podle Jana Fingerlanda zatím není jisté, jaký plán izraelská vláda má, protože potenciálních cílů je více. Představil tři varianty: první je likvidace vedení Hamásu, druhá osvobození rukojmí a podle třetí půjde o ovládnutí Gazy rozparcelováním na jednotlivé části. V takovém stavu by se dala lépe ovládat a poté by bylo třeba nasadit někoho, kdo by byl ochoten Gazu převzít. Velvyslankyně Kuchyňová Šmigolová zdůraznila, že pozemní ofenzíva musí nastat, jelikož izraelská vláda jasně deklarovala cíl, kterým je absolutní zničení Hamásu. To bez pozemní ofenzívy nepůjde. Jan Fingerland však dodal, že Izrael bude v nevýhodné pozici, protože poslední operace ze strany Izraele v pásmu Gazy se uskutečnila v roce 2014. Tedy Izraelci budou pro ně v neznámém terénu a budou pořád čelit situaci, ve které má nepřítel mnoho výhod. Avšak Michaela Rozov argumentuje: „Izraelci dobře vědí, kde se nacházejí vojenská strategická centra Hamásu.“

Vystává tedy také otázka, zda se konflikt nerozšíří. Podle Michaeli Rozov k tomu nedojde, protože v nejlepším zájmu Izraele stále je, aby spor zůstal omezený na pásmo Gazy. V reakci na to velvyslankyně Kuchyňová Šmigolová uvedla, že existují obavy z útoku na Izrael, který by Hizballáh vedl z Libanonu. Zdůraznila, že izraelským zájmem není zatáhnout do sporu další aktéry. To je také důvod, proč Spojené státy americké vyslaly lodě do blízkosti Izraele a dávají jasné signály, aby se Hizballáh do konfliktu nezapojoval.

Tématem debaty byla i otázka jednoty obyvatelstva v boji proti Hamásu. Michaela Rozov zdůraznila politickou jednotu, která panuje mezi izraelským obyvatelstvem. „Národ se semkne vždy, protože si uvědomuje, že nemá žádnou jinou vlast a musí za ni bojovat,“ uvedla. Avšak co se týče udržení této jednoty, je spíše skeptická, protože po válce bude Izrael čelit stejným problémům jako před ní. Podobný názor sdílí i velvyslankyně Kuchyňová Šmigolová, která dodala, že Izraelci se shodují v označení viníka situace, tedy vládu premiéra B. Netanjaha. S tímto tvrzením však nesouhlasil Jan Fingerland: „Co se týče politické jednoty, tak příznivci a voliči Natanjahu si nemyslí, že jeho přešlap je tak velký a měl by odstoupit. Což je překvapivé, protože on nese největší zodpovědnost za situaci, ve které se teď Izrael nachází.“

Jak bude vypadat další vývoj situace, ukáže jen čas. Avšak všichni hosté debaty se shodli na názoru, že je pro Izrael klíčové vyhrát válku a udržet politickou jednotu mezi obyvatelstvem.