Jak vidí Prahu umělci?
9. září letošního roku se v Nákladovém nádraží Žižkov konala diskuzní akce s názvem „Jak vidí umělci Prahu?“. Diskuzi zorganizoval Institut pro politiku a společnost ve spolupráci s IPR Praha. Jak již název napovídá, jednalo se o debatu na téma město Praha – na její architekturu, otevřenost a funkčnost lidem. Součástí debaty byl sochař, typograf a grafický designér Aleš Najbrt, který stojí například za současným pražským logem. Dále se diskuze zúčastnili Kurt Gebauer (sochař a výtvarník), Pavel Karous (sochař a pedagog na Scholastice) a David Černý (sochař, který je známý například za kontroverzní sochu vztyčeného prostředníčku plující po Vltavě) a v neposlední řadě spoluorganizátor a kulturní manažer IPR Praha David Kašpar.
Diskutující se vesměs stavěli negativně vůči přístupu politiků k otázce vývoje města Prahy. Podle většiny zde chybí vize a směr jakým by se Praha jako město mělo vyvíjet. Najbrt dále kritizoval i otevřenost města vůči umělcům, kteří by rádi přispěli k rozvoji města z hlediska architektury, památek atd. Podle něj je zde příliš mnoho pravidel a kritiky vůči novým věcem či budovám, který by mohly být pro město pozitivním přínosem. Kritizoval tím tak příliš zakonzervovanou Prahu (Narážel tím například na vlnu kritiky vůči Tančícímu domu nebo návrhu Kaplického na Národní knihovnu na Letné a na celkovou neochotu vůči aktivním lidem). Podle Gebauera by ale minimálně střed Prahy měl zůstat takový jaký je a nové věci stavět spíše v jiných lokalitách Prahy. Dle jeho názoru je současný problém spíše v nedostatku umělců, kteří by byli ochotní tyto lokality nějak zaplnit, než že by v Praze nebylo místo pro nové věci.
Kašpar souhlasil s názory, že zde chybí jednotná vize vývoje Prahy. Dle jeho slov se ale tato vize nemá vytvářet pouze na úrovni politiků, ale nýbrž na úrovni všech stran, kterých se to týká (na úrovni obyvatel, umělců atd.), a že nejdůležitější je právě spolupráce a vzájemná komunikace mezi jednotlivými stranami (v tomto případě vzájemná komunikace mezi umělci a politiky – ta zde do jisté míry chybí). Zároveň zmínil chybějící kulturní instituce, které by dokázaly vést tento společný proces.
Moderátor Jan Macháček spolu s dalším organizátorem akce Davidem Kašparem se snažili debatu udržet na obecné úrovni. Během večera i tak ale došlo například na živou diskuzi zákona, který by nařizoval při veřejných stavebních projektech věnovat 1% z rozpočtu veřejného projektů na výtvarné řešení (zahrnující veřejnou transparentní soutěž s odbornou profesní komisí). Proti zákonu za který lobuje Karous se ostře postavil Černý, neboť takový zákon existoval za vlády komunistů a zároveň dle něho komise nemusí mít vždy pravdu v tom, zda je projekt doopravdy kvalitní nebo ne (s čímž souhlasil i Gebauer). Karous si od daného zákonu naopak slibuje změnu současné situace, kdy neexistuje za posledních 25 let pražský veřejný projekt, který by prošel regulérní transparentní soutěží a který by byl ve výsledku respektován ať už občany nebo odborníky. Zákon by tak měl být nástrojem proti korupci a netransparentnosti ve veřejných projektech, což diskutující umělci považují také za problém.