Dne 17.1. 2024 proběhla online debata s názvem „Každodenní život v Eurozóně“ s podtitulem: Představme si, že již euro máme a je součástí našich každodenních životů, pořádaná Institutem pro politiku a společnost. Vzácnými hosty této debaty byl bývalý viceguvernér, člen bankovní rady České národní banky a bývalý národní koordinátor pro zavedení eura v České republice Oldřich Dědek, hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda, hlavní ekonom investiční skupiny DRFG Martin Slaný, ekonom společnosti Pikora Invest Vladimír Pikora a hlavní ekonom skupiny CFG a České spořitelny Petr Zahradník.

Prezident Petr Pavel ve svém novoročním projevu zmínil možnost přijetí eura v České republice. Tím se opětovně rozpoutala diskuse o jeho přijetí, která pravidelně vzbuzuje vášně mezi ekonomy, politickými stranami i laickou veřejností. K této otázce se kladně staví Oldřich Dědek a Petr Zahradník. Proti euru naopak argumentovali Lukáš Kovanda, Martin Slaný a Vladimír Pikora. Oldřich Dědek je dokonce přesvědčen, že výhody jež euro přináší, mohou být považovány za skutek, který by si možná dokonce zasloužil Nobelovu cenu za mír. Konkrétně šlo o ukončení měnových válek a zamezení konkurenčních devalvací mezi členskými zeměmi. Pozitivní aspekty, které euro přináší v podobě snížení transakčních nákladů a vyšší míry integrace, uznali i hosté, kteří v tuto dobu nepovažují za vhodné euro přijmout. Martin Slaný poukázal na důležitost flexibilního měnového kurzu,  problém černého pasažérství a morálního hazardu. Vladimír Pikora zmínil, že původní myšlenka společného evropského trhu selhala. Zejména v posledních měsících je toto selhání patrné při pohledu na ceny potravin v jednotlivých členských zemích. Problém debaty ohledně eura může být rovněž důsledkem toho, že debata se nevede ekonomicky, ale spíše politicky. Přijetí eura může být vnímáno jako jakási ochrana před Ruskem.  Tento argument je však čistě politický a není v rámci této debaty zcela relevantní. Ekonom Lukáš Kovanda upozornil na to, že by inflace v České republice v případě zavedení eura za jinak stejných okolností mohla být vyšší. Zastánce přijetí eura Petr Zahradník poznamenal, že eurozóna pravděpodobně nikdy nebude optimální měnovou zónou, avšak porovnávat výhodnost členství v eurozóně na základě nedávných inflačních výkyvů není správné.

Přijetí jednotné měny euro by dle Lukáše Kovandy velmi pravděpodobně vedlo ke zhoršení stavu veřejných financí. Mechanismus, skrze který si jednotlivé země půjčují, stojí zejména na tzv. ratingu jednotlivých zemí. Tento rating neboli ohodnocení schopnosti země splácet dluhy však v rámci eurozóny nefunguje správně. Úrok, za který si země půjčují, je nižší zejména proto, že jsou považovány za člena uskupení, kde je ručitelem silné Německo. Proto si země mohou půjčovat za nižší úrok a tento stav vede k rozvolněnější fiskální kázni. Stejný pohled sdílí i ekonom Martin Slaný, který dodává, že zásadním problémem je nevynutitelnost fiskálních (Maastrichtských kritérií) a samotná absence trestu, které by vedly země k zodpovědnému dodržování pravidel o rozpočtové odpovědnosti. Ústavní zakotvení dodržování klidně i přísnějších pravidel v celé Evropské unii by uvítal ekonom Vladimír Pikora.

Vymahatelnost těchto pravidel by uvítal i Petr Zahradník, avšak neočekává, že v dohledné době nastane situace, kdy bude fiskálně disciplinovanější člen eurozóny zodpovídat za dluhy jiného člena. Oldřich Dědek zmiňuje, že euro je do jisté míry politický projekt, přičemž je nutné si uvědomit, že se jedná vždy o otázku kompromisu. Naopak, pokud by Česká republika vstoupila do eurozóny, mohla by posílit křídlo fiskálně zodpovědnějších zemí a tím podpořit plnění rozpočtové kázně v rámci eurozóny.