Hosté:

Taťána Malá, předsedkyně sněmovního podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí

Václav Láska, senátor

Eva Lukešová, předsedkyně, Česká ženská lobby

Blanka Nyklová, socioložka, Sociologický ústav AV ČR

Martina Houžvová, advokátka, specialistka na domácí násilí, spolupracující s neziskovým sektorem

Jaroslava Chaloupková, ředitelka, ACORUS, organizace pomáhající obětem domácího násilí

• Minulý rok byla každých deset minut na světě zavražděna svým partnerem nebo rodinným příslušníkem jedna žena.
• Každá třetí žena na světě někdy v životě zažila fyzické a/nebo sexuálnímu násilí ze strany partnera nebo od jiného muže.
• Celosvětově přibližně 15 milionů dospívajících dívek ve věku 15–19 let někdy zažilo nucený sex.

25. listopadu si ženy i muži po celém světě připomínají Mezinárodní den boje proti násilí na ženách. V tento den se víc než kdy jindy hodí připomínat tyto statistiky, ze kterých vyplývá, že násilí páchané na ženách je stále přítomné ve společnostech napříč celým světem. S řečníky jsme se zaměřili na situaci v České republice a pokusili jsme se například odpovědět na otázku, co můžou stát nebo neziskové organizace udělat, aby takovému chování bylo zabráněno.

Odborníci na téma napříč politickým spektrem, vědci, právníci, lidé z praxe a další se shodli na tom, že žijeme v patriarchální společnosti – chcete-li maskulinní společnosti, kde na ženu bývá stále nazíráno skrze předsudky typu „žena patří do kuchyně, žena se má starat o děti, žena má plnit manželské povinnosti“. „Setkávám se s takovým přetrvávajícím pojetím ženy coby ženského těla jako nějakého veřejného, veřejně dostupného statku, kdy tohle, bohužel, přetrvává i v hlavách třeba orgánů činných v trestím řízení,“ popsala situaci z praxe advokátka Martina Houžvová. Téma doplnila taky Jaroslava Chaloupková, ředitelka organizace ACORUS, která citovala z průzkumu z roku 2020: „Za takový legitimní důvod k tomu, aby se doma dělo násilí ve vztahu, uznává 54 % mužů neplnění manželských povinností, ale dokonce taky 41 % žen.“

Druhým velkým problémem je absence pomocných center napříč celou Českou republikou, které by byly dostupné všem bez ohledu na manželský stav, množství peněz, rasu a orientaci. „Vypadávají nám z toho ženy, které jsou menšinové, to znamená Romky, lesby nebo další sexuální menšiny nebo jsou to ženy bez domova. (…) Tak tady si myslím, že máme velký prostor ke zlepšení,“ uvedla Eva Lukešová, předsedkyně České ženské lobby. Zatímco ve velkých městech tato pomocná centra existují, v menších a malých obcích ženy zkrátka nemají na koho se obrátit, chybí taky edukovaní policisté nebo záchranáři.

Třetím problémem, na kterém se řečníci shodli, bylo to, že pro politickou reprezentaci násilí na ženách není prioritní problém, který by vyžadoval okamžité či efektivní řešení. Jde přitom o nutnost stanovit základní opatření formou legislativních změn a samozřejmě na boj proti násilí také vynaložit dostatečné množství peněz. „Jsou to nějaké stereotypy, jsou to, oni tvrdí, nějaké hodnotové otázky o tom, co to znamená. Ale je to opravdu náročné a já jsem nevěřila, že v takových tématech můžu narazit u některých kolegů na takový odpor,“ popsala atmosféru v Poslanecké sněmovně předsedkyně podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí Taťána Malá. Člen horní komory Václav Láska k tomu uvedl, že řada senátorů tyto problémy nezná nebo nevidí a vůbec nepovažuje za nutné je řešit. „Je těžké tam vyvíjet nějakou aktivitu, která by ty témata otevírala, připravovala. K tomu je tam opravdu výrazný odpor,“ shrnul senátor.

Posledním palčivým tématem je nutnost osvěty. S tou by se podle všech přítomných mělo začít už v dětském věku a nedělat při tom rozdíly na dívky a chlapce. „My tady máme už třicet let díru, co se týče sexuální výchovy a ta se nezdá, že se nějak brzo zacelí, protože ona se určitě nezacelí sama od sebe,“ apelovala socioložka Blanka Nyklová. Dívky musí vědět, že když na nich někdo páchá násilí, je to špatně – stejně tak chlapci musí vědět, že ubližovat ženě je vždycky špatně. Toto vzdělávání by mělo být následně dostupné taky pro starší ročníky. „Je to prostě potřeba do toho povědomí dostat, hovořit o tom, že tohle je problém, dávat tomu prioritu, aby se i obětem dostala nějaká edukace,“ dodala Houžvová.